Foto: © palau83 / Dollar Photo Club

Co všechno skrývají genetická data

Jak má správce genetické databáze postupovat, pokud po něm policie apod. instituce požadují přístup k údajům zákazníků? Bennett Greenspan, výkonný ředitel společnosti FamilyTreeDNA, se rozhodl s FBI do určité míry spolupracovat.
FamilyTreeDNA umožní přístup k informacím policejním orgánům i bez soudního příkazu, za což si Greenspan vysloužil kritiku. Zajímavější je ale zjistit, co vlastně takový „přístup“ a „spolupráce“ bude znamenat – policie totiž dostane přístup jako běžní uživatelé/zákazníci, vše nad tento rámec je dále vázáno na soudní příkaz. Chtělo by se říct, že pak jde o bouři ve sklenici vody, protože libovolné instituce, jejich spolupracovníci, zaměstnanci („agenti“) si přece stejně mohou zřizovat účty fiktivní. I tak to ovšem Greenspan od médií schytal.
Obecně příslušné databáze fungují následujícím způsobem: uživatel sem nahraje nějakou svou genetickou informaci (provozovatel někdy současně zajišťuje přečtení příslušné využívané části DNA) a systém posléze zjišťuje, zda v databázi nenajde někoho příbuzného. Poté jsou v závislosti na konkrétním nastavení oběma účastníkům poskytnuty kontaktní údaje (nebo si je v případě zájmu mohou vyměnit přes systém).
Do tohoto systému nyní vstupuje policie s DNA podezřelého, neznámé oběti apod. Výsledkem je zjištění možné příbuznosti. Tímto způsobem byl již např. již odhalen tzv. zabiják z Golden State. Dejme tomu, že do systému zadáváte informaci proto, abyste nalezli své neznámé příbuzné, ne proto, abyste pomohli své příbuzné usvědčit z trestných činů; nebo dokonce riskovali, pokud zrovna někde bude (náhodou) nalezena vaše DNA, že se stanete podezřelými. Přitom jde o službu, za kterou si člověk zaplatil – z tohoto pohledu lze říci, že správce databáze může spoluprací s policií zklamat důvěru mnohých zákazníků. Ti mají svá data pod kontrolou v tom smyslu, že je mohou ze systému smazat (předpokládejme, že opravdu spolehlivě), peníze jim pak ovšem nikdo nevrátí.
Na druhé straně však uživatelský přístup policie tak jako tak snadno získá, správce databáze může těžko postupovat jinak. Otázkou zůstává, co se stane po nalezení příslušného propojení. Dostane policie informace o druhé straně, nebo naopak druhá strana dotaz „chcete být kontaktován policií?“ (zde je asi riziko maření vyšetřování/varování). Nebo se pak bude čekat na soudní příkaz?
Osobně vidím ve sdílení genetických dat obrovský medicínský potenciál, který však zřejmě kvůli důrazu na ochranu soukromí nebude plně využit. Představuji si třeba, že pokud člověk onemocní nějakou vzácnou chorobou se známou genetickou komponentou, systém by projel v databázi jeho pravděpodobné příbuzné (ať už o sobě vědí nebo ne) a ti by hned dostali varování, ať se preventivně nechají vyšetřit apod.

Zdroj: The Register a další

Co nám může říct studium nesmrtelného psího nádoru?

Celkem proslulý přenosný psí nádor, respektive „jednobuněčný pes“, nám prý může pomoci i při studiu …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close