Sciencemag.cz
Doporučujeme
Fyzik Lucien Hardy v roce 1993 navrhl paradox, podle něhož existuje pravděpodobnost, že při interakci částice s antičásticí (ve spojení s interferometrem) nedojde k jejich anihilaci. Nejde přitom o žádné číslo limitující k nule, ale o slušných 6-9 %. Popsaný paradox má prý podobně jako Bellovy nerovnosti ukazovat, že kvantová mechanika je na rozdíl od klasické fyziky nelokální (umožňuje korelaci/provázání mezi od sebe prostorově oddělenými entitami, „působení na dálku“) a vylučuje i teorie se skrytými parametry.
Hardyho paradox byl dosud demonstrován se 2 částicemi. Bylo navrženo i několik uspořádání obsahujících více částic, ty však nebyly vytvořeny experimentálně. Jing-Ling Chen z Nankai University a z National University of Singapore s kolegy nyní v článku Physical Review Letters popsali zobecněný Hardyho paradox, který může zahrnovat libovolný počet částic. Konflikt s klasickou fyzikou je zde ještě zřejmější, už ve verzi se 3 částicemi prý „nemožná událost“ může nastat s pravděpodobností až 25 %. Autoři uvádějí, že určitý děj si lze představit jako složený z několika kroků, z nichž každý má nulovou pravděpodobnost (alespoň v klasickém chápání). Děj jako celek však přesto proběhne s pravděpodobností nenulovou.
Autoři výzkumu na základě paradoxů dokáží napsat i další Bellovy nerovnosti (respektive obdobné vztahy) popisující více provázaných částic.
Zdroj: Phys.org
Poznámka PH: Opět spíše pro zajímavost, pro laika je to dost nesrozumitelné. Co se vlastně při pokusu děje? To, že částice interagují, znamená, že někudy „společně projdou“ (vytvoří interferenční obrazec?) a přitom neanihilují (s nějakou pravděpodobností)?
