Sciencemag.cz
Doporučujeme
Stromy použité na stavbu konstrukce studny byly pokáceny mezi roky 5256–5255 př. n. l.
Vědci Mendelovy univerzity v Brně datovali nejstarší dřevěnou archeologickou konstrukci v Evropě. Jde o studnu, která je stará přes 7000 let a zachovala se díky vysoké hladině spodní vody. Studnu z dob prvních zemědělců vykopali loni archeologové u Ostrova na Chrudimsku v Pardubickém kraji. Je jedním z řady nálezů při vykopávkách vedených Archeologickým centrem Olomouc před výstavbou rychlostní komunikace R35, která má v budoucnu spojit východ Čech se střední Moravou.
Archeologové studnu objevili loni v létě spolu s dalšími sedmi studnami z různých částí pravěku. První nálezy keramiky ukázaly, že studna u Ostrova pochází z období kultury s lineární keramikou, tedy z mladší doby kamenné. Díky tomuto jedinečnému objevu bylo rozhodnuto vyzvednout celou studnu v jednom bloku. „Tato akce proběhla ve spolupráci se společností Samson Praha a sama o sobě představovala technicky i logisticky náročnou akci, jaká v prostředí České republiky proběhla vůbec poprvé. Následovala pečlivá preparace jednotlivých vrstev a rozebírání dřevěné konstrukce. Více jak měsíc probíhající práce v prostorách archeologické základny přinesla jedinečná zjištění,“ uvedl vedoucí výzkumu Radko Sedláček z Archeologického centra Olomouc.
Konstrukce studny se skládala ze čtyř rohových sloupků, které měly podélné drážky pod úhlem 90 stupňů. Do nich byla zapuštěna prkna v sedmi řadách nad sebou. Půdorysné rozměry studny byly 80×80 cm a celková výška 140 cm. Všechny konstrukční prvky byly dubové. Ještě před několika měsíci se vědci domnívali, že tento typ konstrukce byl známý až z doby bronzové nebo spíše až z doby římské říše či středověku, tedy minimálně o tři tisíce let později.
Tento omyl ovšem vyvrátilo zkoumání jiné neolitické studny nalezené v moravském Uničově, která byla dendrochronologicky datovaná do období kultury s lineární keramikou (5093–5085 př. n. l.). „U studny nalezené na Chrudimsku jsme letokruhy porovnávali s kolegy v Německu. Z výsledků vyplývá, že stromy použité na stavbu konstrukce studny byly pokáceny mezi roky 5256–5255 před naším letopočtem. Zajímavá je skutečnost, že rohové sloupy jsou vyrobeny z již dříve pokácených kmenů, konkrétně z kmenu, který byl pokácen na podzim nebo v zimě roku 5259 př. n. l. nebo v zimě na začátku roku 5258 před naším letopočtem,“ uvedl Michal Rybníček z Ústavu nauky o dřevě LDF Mendelovy univerzity v Brně.
Podle odborníků je obdivuhodné, že první zemědělci, kteří měli k dispozici pouze nástroje vyrobené z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva, dokázali naprosto precizně opracovat povrch pokácených kmenů. „Důkazem toho je tvar jednotlivých konstrukčních prvků a dochované stopy po nástrojích na povrchu dřeva. Za zmínku také stojí skutečnost, že jednotlivé kmeny, které byly použity na výrobu konstrukčních prvků studny, musely dosahovat průměru minimálně okolo 60 cm,“ doplnil Rybníček.
Odborníci provedli také první přírodovědné analýzy. Ve výplni studny našli velké množství zbytků bezobratlých živočichů i drobných obratlovců, a to zejména schránky měkkýšů, kosti drobných obratlovců, přezimovací vajíčka vodních korýšů či zbytky hmyzu. Nálezy zoologických zbytků v budoucnu umožní zejména blíže rekonstruovat životní prostředí v neolitu. Neméně bohatý je i soubor rostlinných zbytků. „Botanickými analýzami doložené čilé lidské aktivity kolem studny jsou v kontrastu s menším množstvím archeologických nálezů z výplně, což lze pravděpodobně vysvětlit polohou studny mimo vlastní neolitickou osadu,“ uvedl Petr Kočár z Archeologického centra Olomouc. První výsledky archeobotanických analýz podle něj poskytují informace o životním prostředí i ekonomice prvních zemědělců. Zjištěny byly např. zbytky užitkových druhů rostlin včetně pravěkých pšenic, lnu nebo vzácně dokládaného máku setého. Plané druhy rostlin umožní v budoucnu lépe pochopit hospodaření prvních zemědělců či rekonstruovat historii zavlékání nepůvodních druhů člověkem.
V současnosti probíhá na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice příprava konzervace nalezených dřevěných prvků studny – sloupků i prken. „Postup konzervace, který po dokončení umožní uchování dřevěných prvků bez deformací i po vysušení, je připravován ve spolupráci s Irenou Kučerovou z Ústavu chemické technologie restaurování VŠCHT Praha. Konzervační práce, spočívající zejména v konsolidaci vodou nasyceného dřeva, budou probíhat po dobu několika měsíců,“ uvedl Karol Bayer z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.
