Sciencemag.cz
Doporučujeme
O Bernhardu Zichovi, vedoucím muzea v Halle, jsem se již zmínila v kapitole Setba a východ slunce v souvislosti s objevem nejstaršího vyobrazení kola na světě. Teď mi vypráví, jak přední němečtí archeologové vysvětlují smysl disku z Nebry.
Astronomie měla pro první zemědělce velký význam už v dobách, kdy přišli na území současného Německa. Souviselo to s organizací zemědělského roku – potřebovali sledovat fenomény jako zimní slunovrat, jarní rovnodennost, letní slunovrat a podzimní rovnodennost.
Mnoho velkých staveb v Maďarsku a Německu, včetně Gosecku, chápou vědci jako sluneční observatoře, jejichž účelem bylo určit a slavit zimní slunovrat. Archeologové v Anglii se domnívají, že podobnou roli měly dávné stavby postavené u Stonehenge.
Disk z Nebry je ale přibližně o 3 000 let mladší než observatoř v Gosecku. Během těchto tisíciletí zemědělci své znalosti o pohybech nebeských těles vylepšili. Někomu z těchto chytrých lidí se podařilo vyřešit podivnou nesrovnalost mezi slunečním a měsíčním rokem. Dvanáct měsíčních cyklů je o jedenáct dní kratších než jeden sluneční rok. Na počátku se lidé jistě domnívali, že pro tuto chybějící harmonii není možné nalézt vysvětlení.
Pokud se však každý třetí rok přidá jeden měsíční cyklus, vychází měsíční i sluneční rok přibližně stejně. Bernhard Zich se domnívá, že šlo o tajnou, silně nábožensky ovlivněnou znalost. Mocní vládci se obklopovali vlastními „astronomy“, kteří dokázali předpovídat běh Slunce, Měsíce a hvězd. Tito odborníci věděli – mimo jiné díky astronomickému disku –, kdy je na čase přidat jeden měsíc navíc. Jeden ze způsobů řešení tohoto problému popisuje starý babylonský text, zapsaný klínovým písmem asi před 2 700 lety. Podle toho se má přidat jeden přestupný měsíc navíc každé jaro, když se Měsíc nachází v určité fázi – ne v novoluní, ale když už měsíc několik dní rostl a stojí v blízkosti souhvězdí Plejád.
Disk z Nebry právě tuto pozici znázorňuje: u docela tlustého srpku měsíce se nachází sedm zlatých teček – přesně tolik hvězd lze rozeznat pouhým okem v Plejádách. Kdo uměl poselství bronzového disku vysvětlit, věděl už před 4 000 lety přesně to, co Babyloňané vyjádřili ve svých spisech o více než tisíc let později. Existují také řecké spisy, přibližně stejně staré jako ty babylonské, které také zmiňují Plejády jako důležitý ukazatel pro určení doby orby a setby.
…
Astronomové ovládající umění výkladu astronomického disku nejspíš sloužili bohatým osobám, které měly velkou moc. Během období únětické kultury se ve společnosti vytvořilo mnoho vrstev a nejvyšší vrstva, náčelníci, získala větší bohatství, moc i společenské postavení. Tak to vyplývá z takzvaných knížecích hrobů – velkých hrobů, které obsahují hodnotné dary.
Archeoložka Dalia Pokuttová z Göteborgu před nedávnem publikovala práci, ve které zkoumala, co některé osoby pohřbené v takovýchto knížecích hrobech za života jedly. Analyzovala izotopy, aby zjistila, do jaké míry konzumovali maso a bílkoviny, či zda spíš jedli rostlinnou stravu. Výsledky jsou velice překvapivé – lidé pohřbení ve velkých a nákladných hrobech se během života stravovali téměř asketicky. Pokuttová je srovnává s indickými jogíny. Podle ní se spíš jednalo o nějaké kněze nebo šamany než o osoby, jejichž moc by se zakládala na ekonomických zdrojích.
Pokuttová zkoumala hroby nacházející se v Polsku z období únětické kultury, stejně jako disk z Nebry. Její práce i dalších několik znaků napovídají, že první společnosti doby bronzové v Evropě byly organizovány jako teokracie, kde náboženští vůdci měli velmi velký vliv. Kněží měli důležitou roli. Tu měli ale také obchodníci, válečníci a umělci.
Tento text je úryvkem z knihy
Karin Bojsová
Mých prvních 54 000 let: Nejnovější poznatky z archeologie a evoluční genetiky
Paseka 2018
O knize na stránkách vydavatele
