Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová studie naznačuje, že před miliardami let mohla velmi blízko Sluneční soustavy proletět další hvězda. V důsledku toho byly tisíce menších těles ve vnější Sluneční soustavě za oběžnou dráhou Neptunu vychýleny na vysoce skloněné oběžné dráhy kolem Slunce. Některá z těchto těles byla zřejmě také zachycena planetami Jupiter a Saturn jako měsíce.
Známé několik tisíc objektů, která se pohybují za oběžnou dráhou Neptunu. Určitě se nedá říct, že poslední planetou (Pluto nepočítáme) Sluneční soustava končí. Možná existují desítky tisíc transneptunických objektů o průměru větším než 100 kilometrů. Mnoho z nich se pohybuje po excentrických drahách, které jsou vůči rovině oběhu planet navíc skloněné. Vědci nyní vyzkoušeli více než 3 000 počítačových simulací s cílem vysvětlit příčinu neobvyklých oběžných drah a otestovat hypotézu, zda je nemoha způsobit jiná hvězda.
Odpověď má být kladná. „Dokonce lze /na základě této hypotézy/ odvodit i dráhy velmi vzdálených objektů, jako je například dráha trpasličí planety Sedna v nejvzdálenější části Sluneční soustavy, která byla objevena v roce 2003. A také /lze takto vysvětlit/ objekty, které se pohybují po drahách téměř kolmých na dráhy planet,“ uvádí spoluautorka studie (respektive 2 studií, viz zdroje níže) Susanne Pfalzner z Forschungszentrum Juelich. Průlet další hvězdy může objasnit i dráhy objektů 2008 KV42 a 2011 KT19 – dvou nebeských těles, která se pohybují v opačném směru než planety.
Nejlépe dnešní situaci ve vnější Sluneční soustavě odpovídá hvězda, která byla o něco lehčí než Slunce – asi 0,8 jeho hmotnosti. Tato hvězda by prolétla kolem Slunce ve vzdálenosti asi 16,5 miliardy kilometrů. To je asi 110násobek vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem a o něco méně než čtyřnásobek vzdálenosti Neptunu od Slunce.
Průlet cizí hvězdy před miliardami let by mohl poskytnout i přirozené vysvětlení jevů v bližších částech Sluneční soustavy. Autoři studie zjistili, že v jejich simulacích byly některé transneptunické objekty vrženy blíže ke Slunci do oblasti vnějších obřích planet Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu.
„Některé z těchto objektů mohly být zachyceny obřími planetami jako měsíce,“ uvádí spoluautor výzkumu Simon Portegies Zwart z Leidenské univerzity. „To by vysvětlovalo, proč mají vnější planety Sluneční soustavy dva různé typy měsíců.“ Na rozdíl od „pravidelných“ měsíců, které obíhají blízko planety po kruhových drahách, „nepravidelné“ měsíce obíhají planetu ve větší vzdálenosti po nakloněných, protáhlých drahách. Příkladem těchto objektů je Saturnův měsíc Phoebe, jenž obíhá kolem Saturnu v opačném směru. Až dosud nebylo pro tento jev žádné vysvětlení, tvrdí průvodní tisková zpráva.
Susanne Pfalzner et al, Trajectory of the stellar flyby that shaped the outer Solar System, Nature Astronomy (2024). DOI: 10.1038/s41550-024-02349-x
Susanne Pfalzner et al, Irregular Moons Possibly Injected from the Outer Solar System by a Stellar Flyby, The Astrophysical Journal Letters (2024). DOI: 10.3847/2041-8213/ad63a6
Zdroj: Forschungszentrum Juelich / Phys.org
