Sciencemag.cz
Related Articles
Před 720 až 635 miliony let se odehrálo několik prakticky totálních zalednění (tzv. období Sněhová koule, Snowball Earth). O tom, zda (nakolik) byla Země spíše ztvrdlou sněhovou koulí, nebo měkčí břečkou, se stále diskutuje. Shoda ale panuje na tom, že většina planety byla ponořena do hlubokého mrazu s průměrnou globální teplotou minus 50 stupňů Celsia.
Nová studie vědců z MITu zkoumá, jak se těmto podmínkám přizpůsobil tehdejší život – a nějak se přizpůsobit musel, protože hned na konci zalednění se objevila mnohobuněčná/makroskopická fauna ediakara.
Vědci uvádějí, že eukaryota mohla přežít globální mrazy díky životu v mělkých vodních nádržích. Tyto malé vodní oázy se mohly udržet na relativně mělkých ledových příkrovech v rovníkových oblastech. Tam se na povrchu ledu mohl hromadit tmavě zbarvený prach a úlomky zdola, což umožňovalo vznik jezírek.
Tým dospěl k závěrům na základě analogií se současností. V Antarktidě se dnes na okrajích ledových příkrovů nacházejí malé tůňky roztátého ledu. Podmínky podél těchto polárních ledových příkrovů jsou podobné těm, které pravděpodobně existovaly u ledových příkrovů v blízkosti rovníku v době Sněhové koule.
Vědci analyzovali vzorky z různých tůní tající vody nacházejících se na ledovém šelfu McMurdo. Voda zde zamrzá až na mořské dno a zachycuje přitom tmavě zbarvené sedimenty a mořské organismy. Větrem hnaný úbytek ledu z povrchu vytváří jakýsi dopravní pás, který tyto zachycené nečistoty časem vynese na povrch, kde pohlcují sluneční teplo a způsobují tání ledu, zatímco okolní led bez nečistot dopadající sluneční světlo odráží. Výsledkem je vznik mělkých rybníčků na tmavých místech.
Zkoumaná antarktická jezírka byla plná mikrobiálních „rohožek“ ze sinic a dalších bakterií. Lepkavé filmy mohou být tlusté i několik centimetrů, barevné a mohou být velmi zřetelně vrstvené. To se vědělo, co ale složitější organismy?
I zde je odpověď kladná. V každém jezírku našli vědci i jasné stopy eukaryotického života. Analýza rRNA a sterolů určila, že se jedná o prvoky, řasy i mikroskopické živočichy.
Zajímavé je i to, že společenstva eukaryot se v jednotlivých jezírkách lišila, což odhalilo překvapivou rozmanitost života v tomto jinak chudém a životu nepřátelském prostředí. Tým také zjistil, že klíčovou roli v tom, jaký život může prostředí hostit, hraje slanost vody: slanější jezírka měla podobnější společenstva eukaryot, která se lišila od společenstev v prostředích se sladší vodou. (Poznámka PH: vzhledem ke sněhové kouli je také důležité, že slaná voda má nižší teplotu tuhnutí.)
Samozřejmě takováhle jezírka nejsou jedinou možností. Možná i v období nejhlubšího zalednění někde existovaly kousky otevřeného moře. Také se nabízí, že život našel útočiště u hydrotermálních průduchů (poznámka: jak by tam ale přežily fotosyntetizující organismy?).
Biosignatures of Diverse Eukaryotic Life from a Snowball Earth Analogue Environment in Antarctica, Nature Communications (2025). DOI: 10.1038/s41467-025-60713-5
Zdroj: Massachusetts Institute of Technology / MIT News / Phys.org
