Sciencemag.cz
Doporučujeme
NASA zveřejnila následující až neuvěřitelnou animaci, ukazují oběh měsíců Naiad a Thalassa kolem mateřské planety. Takto svázané oběžné dráhy (rezonance) jsou přitom překvapivě stabilní.
Jedná se o malé měsíce (průměr asi 100 km), jejichž oběžné dráhy jsou od sebe vzdáleny jen necelých 2 000 km. Oběžná dráha „Najády“ se ale přitom vlní/naklání. Naiad vysloveně tančí, takže vždy, když předežene pomaleji se pohybující Thalassu, je minimálně vzdálenost obou měsíců přes 3500 km.
Naiad oběhne Neptun za 7 hodin, Thalassa za 7,5. Pozorovatel na Thalasee by podle NASA viděl, jak Naiad kolem probíhá v klikatém vzoru, dvakrát shora i zdola, přičemž tato událost by se opakovala každé 4 oběhy (tj. vždy, když Naiad Thalassu o 1 oběh předbíhá).
Oběžné dráhy dvou vnitřních měsíců Neptunu, Credit: NASA
Jak už bylo řečeno výše, takové propojení oběžných drah se označuje jako rezonance a je běžný, i když nic podobného tomuto tanci se dosud objevit nepodařilo. Výsledek je podle všeho stabilní. Nicméně množství měsíců u obřích planet i jinak provádí podivné kousky, když si objekty různě vyměňují dráhy, některé obíhají kupodivu ve směru opačném k rotaci planety apod. Neptun má 14 potvrzených měsíců a např. 1 z nich, Neso, má extrémně protáhlou eliptickou oběžnou dráhu, která ho odnáší až do vzdálenosti 74 milionů km od planety (polovina vzdálenosti Země od Slunce) a oběh trvá 27 let.
Otázkou je, jak podivný systém Naiad-Thalassa vůbec vznikl. Je možné, že k tomu došlo v okamžiku, kdy Neptun zachytil velký měsíc Triton, což rozvrátilo původní (normálnější) uspořádání vnitřních měsíců. Každopádně díky stabilitě tohoto systému mohou kolem sebe oba měsíce tančit už po velmi dlouhou dobu.
Součástí výzkumu byl i odhad hmotnosti a hustoty těchto měsíců. Neliší se od hustoty vodního ledu, nejspíš jde de facto opravdu o led, s příměsemi, na povrchu různě zaprášený apod.
Video na Youtube
Marina Brozović et al. Orbits and resonances of the regular moons of Neptune, Icarus (2019). DOI: 10.1016/j.icarus.2019.113462 , https://arxiv.org/abs/1910.13612
Zdroj: NASA
