Sciencemag.cz
Doporučujeme
Od neandrtálců se podstatně lišíme také ledvinami.
V jižní Africe žila skupina lidí po stovky tisíc let v částečné izolaci. Ukazuje to nová studie založená na analýzách genomů 28 lidí z doby před 10 200 až 150 lety. Vědci také objevili genetické adaptace, které pravděpodobně formovaly druh Homo sapiens.
Homo sapiens existuje již nejméně 300 000 let. Ale kde přesně na africkém kontinentu náš druh vznikl, není dosud jisté. Podle některých teorií se Homo sapiens vyvinul ve východní Africe a teprve před asi 50 000 lety se rozšířil na jih. Nová studie vědců z Univerzity v Uppsale a Univerzity v Johannesburgu ukazuje, že tento předpoklad bude asi mylný.
„Dlouho jsme věděli, že jižní Afrika byla obydlena, ale dosud nebylo jasné, zda tito obyvatelé byli pouze našimi předchůdci, nebo zda se jednalo o Homo sapiens. Nyní můžeme prokázat, že Homo sapiens existoval a vyvíjel se v jižní Africe po dlouhou dobu. Tato oblast hrála v evoluci člověka důležitou roli, možná nejdůležitější ze všech,“ říká Mattias Jakobsson z Univerzity v Uppsale, který studii vedl.
Když vědci porovnali genomy lidí z doby kamenné v jižní Africe s genomy moderních lidí a lidí z doby kamenné ze všech ostatních částí světa, zjistili, že lidé z doby kamenné v jižní Africe žili velmi dlouhou dobu v izolaci. Tato skupina se zdá být geneticky oddělená po dobu nejméně 200 000 let. Teprve relativně nedávno, před asi 1 400 lety, vidíme jasné stopy genového toku do této skupiny, kdy se DNA jedinců z východní a západní Afriky začíná objevovat u jedinců na jihu Afriky.
Ačkoli žádné nové skupiny do jižní Afriky nemigrovaly dříve než před asi 1 400 lety, genetické údaje naznačují, že členové jižní populace během příznivých klimatických období naopak migrovali na sever. Přibližně před 8 000 lety se genetický materiál jižní populace vyskytoval u jedinců v dnešním Malawi a je možné, že k takovým expanzím z jihu docházelo i dříve.
Velká část analyzovaných lidských ostatků byla nalezena v Matjes River Rock Shelter na jižním pobřeží Jižní Afriky. Lokalita obsahuje pět jasně definovaných archeologických vrstev představujících různá kulturně-historická období od doby přibližně před 10 000 lety do přibližně před 1 500 lety. Archeologická analýza ukazuje, že nástroje se mezi vrstvami mění a že každé období má svou vlastní techniku výroby. Navzdory tomu jsou jedinci po celé časové období geneticky prakticky identičtí. Tím se jižní Afrika liší např. od vývoje v Evropě.
Ve studii vědci identifikovali 79 variant DNA, které mění funkci genů a jsou unikátní pro Homo sapiens, tj. genetické varianty odlišné od těch, které se vyskytují u neandrtálců a denisovanů (a šimpanzů a goril).
Dá se říct (alespoň podle této studie), že prehistorická populace jižní Afriky obsahuje polovinu všech genetické variability člověka, zatímco všechny ostatní skupiny, včetně lidí ze západní a východní Afriky a lidí mimo Afriku, obsahují druhou polovinu. Genomy z jižní Afriky nám tedy pomáhají zjistit, které genetické varianty byly pro evoluci člověka skutečně důležité.
Jak se ukázalo, bylo mezi nimi sedm genetických variant spojených s funkcí ledvin. Výzkumníky to překvapilo, protože očekávali, že najdou hlavně geny související s imunitním systémem a kognitivními funkcemi. Takové varianty byly také nalezeny, ale varianty ovlivňující funkci ledvin byly zastoupeny jasně „nadměrně“.
Jedna z hypotéz je, že tyto varianty souvisejí s jedinečnou schopností člověka ochlazovat tělo pocením, což vyžaduje dobrou schopnost regulovat rovnováhu tekutin v těle. Je možné, že právě tyto změny v genech, ovlivňujících morfologii a funkci ledvin daly našim předkům jedinečné vlastnosti pro regulaci rovnováhy tekutin, čímž se zvýšila jejich schopnost ochlazování a vytrvalost – vlastnosti, které neandrtálcům a denisovanům chyběly.
Kromě těchto variant vědci objevili změny /oproti neandrtálcům/denisovanům/ v genech podílejících se na imunitním systému a růstu neuronů, které mohou ovlivňovat růst mozku a složité kognitivní funkce.
Přibližně 80 % studovaného genetického materiálu je stále přítomno v moderních populacích Khoisanů/Sanů („Křováků“), jako jsou Ju/’hoansi v Namibii a Botswaně a Karretjieové v Jižní Africe.
Na rozdíl od předchozích teorií, podle kterých moderní kmeny Khoe-San pocházejí z široce rozptýlené populace žijící ve velké části Afriky, nové výsledky ukazují, že prehistoričtí lovci a sběrači v jižní Africe byli izolovaní na jihu, ale přesto tvořili velkou a stabilní populaci.
Mattias Jakobsson, Homo-sapiens-specific evolution unveiled by ancient southern African genomes, Nature (2025). DOI: 10.1038/s41586-025-09811-4. www.nature.com/articles/s41586-025-09811-4
Zdroj: Uppsala University / Phys.org, přeloženo / zkráceno
