Sciencemag.cz
Doporučujeme
Úvah o tom, zda žijeme v počítačové simulaci, jsme již asi všichni četli celou řadu. Nyní myšlenka trochu příbuzná: fyzikální realita má být tvořena strukturovanou informací a vesmír je v důsledku toho něco jako počítač. Melvin Vopson, fyzik z University of Portsmouth, přišel s tím, že gravitační síla je výsledkem výpočetního procesu probíhajícího ve vesmíru.
„Gravitace může být ve skutečnosti způsobena tím, jak jsou ve vesmíru uspořádány informace o hmotě. … Hmota a objekty ve vesmíru mohou být přitahovány k sobě, protože se vesmír snaží udržet informace v komprimované podobě,“ uvádí průvodní tisková zpráva.
„Moje zjištění v této studii zapadají do myšlenky, že vesmír může fungovat jako obří počítač, nebo že naše realita je simulovaný konstrukt. Stejně jako se počítače snaží šetřit místem a pracovat efektivněji, vesmír by mohl dělat totéž. Je to nový způsob, jak přemýšlet o gravitaci – nejen jako o přitažlivosti, ale jako o něčem, co se děje, když se vesmír snaží zůstat organizovaný,“ dodává pak k tomu M. Vopson.
Vopson ukazuje, jak může pixelizace prostoru v elementárních buňkách fungovat jako médium pro ukládání dat, a demonstruje, že úlohou informací uložených v elementárních buňkách je poskytovat vlastnosti a souřadnice hmoty v časoprostorově simulované konstrukci. Každá buňka může registrovat informace ve formě binárních dat, takže pokud je prázdná, registruje digitální „0“, a pokud je v buňce přítomna hmota, registruje digitální „1“. Jelikož buňka může pojmout více než jednu částici, pak se systém sám vyvíjí tak, že přesune částice v prostoru a spojí je do jedné větší částice uvnitř jedné buňky.
„To vyvolává přitažlivou sílu, protože soubor pravidel ve výpočetním systému vyžaduje minimalizaci informačního obsahu, a tím i snížení výpočetního výkonu. Zjednodušeně řečeno, je mnohem výpočetně efektivnější sledovat a počítat polohu a hybnost jediného objektu v prostoru než mnoha objektů. Zdá se tedy, že gravitační přitažlivost je jen dalším optimalizačním mechanismem ve výpočetním procesu, který má za úkol komprimovat informaci.“
Gravitační přitažlivost vzniká v důsledku základní snahy o snížení informační entropie ve vesmíru. Hmota samoorganizuje, aby minimalizovala složitost kódování informace v časoprostoru.
Melvin Vopson, Is gravity evidence of a computational universe? AIP Advances (2025). DOI: 10.1063/5.0264945
Zdroj: University of Portsmouth / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámky PH: trochu mi to připomíná, jak gravitaci vysvětluje Verlinde, také od informace, nikoliv jako fundamentální interakci. Nicméně co z výše uvedeného vyplývá empiricky (třeba pro existenci gravitačních vln, gravitonů, temné hmoty, temné energie…).
Není ale nakonec to, že by základní vlastností vesmíru bylo bojovat s entropií, v rozporu s tím, že entropie stále roste (a příslušný zákon má tak univerzální platnost)?
Určitě zajímavá myšlenka, která sice trochu opomíjí principy neurčitosti, ekvivalence, rovnosti mezi hmotou a energií E=mc2 a spoustu dalšího, ale jde o zjednodušenou myšlenku, takže to nevadí. Možost toho, že se vesmír chová jako počítač bych nevylučoval. Jde o základy logiky a hlednání nejsnažší cesty pro přenos informace, takže to tak v podstatě asi je.