Sciencemag.cz
Doporučujeme
Detekce gravitačních vln a jejich přiřazení konkrétní události poskytuje další metr, kterým můžeme datovat velký třesk.
Pozorování sloučení a exploze dvojice neutronových hvězd je považováno za největší vědeckou událost loňského roku. Viz také: Pozorován optický protějšek zdroje gravitačních vln
Peter Blanchard, Tarreneh Eftekhari, Victoria Villar a Peter Williams z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics byli členy týmu podílejícího se na původním výzkumu. Nyní se jsou spoluautory publikace (Nature), která dále analyzuje získaná data.
Z pozorované síly (energie? v originále ale strength) gravitačních vln lze vzhledem k poklesu síly od zdroje vypočítat vzdálenost tohoto zdroje – 140 milionů světelných let. Zdroj se nachází v galaxii NGC4993, u níž lze zjistit z posunu spektrálních čas (rudý posuv) rychlost, s níž se od nás vzdaluje. A z toho se pak dá spočítat okamžik začátku expanze. Vzhledem k nejistotě experimentálních dat vychází poměrně značné rozmezí – 11,9 – 15,7 miliardy let.
Pokud „víme“, že velký třesk proběhl před cca 13,5 miliardami let, pak nám výše uvedená data nejsou k ničemu, že? Ale kdoví. Datování velkého třesku se provádí na základě dvou metod: mikrovlnného záření kosmického pozadí (reliktní záření) a podle pohybů galaxií. Výsledky jsou zase průměry/statistiky, ovšem s podstatně menším rozptylem než u měření z gravitačních vln. Jenže i když obě metody jsou samy o sobě docela přesné, navzájem se zrovna neshodují a rozdíl se zde pohybuje až na úrovní řádově 10 %. Pro kosmologické modely to může být i zásadní (data o mikrovlnném záření kosmického pozadí a data o stáří galaxií pocházejí z rozdílného kosmologického času – praví původní zdroj), takže další metoda pro stanovení okamžiku velkého třesku se může (potenciálně) hodit.
Zdroj: Phys.org
