Běžné syntetické polymery se v určitých parametrech hedvábí nevyrovnají. Když ale k hedvábí přidáme uhlíkové nanotrubičky, mohli bychom tak získat materiál výhodně využitelný v medicíně i pro pružnou, snadno odbouratelnou elektroniku.
Potíž s přírodním hedvábím spočívá v tom, že jde pouze vlákna. Na University of Pittsburgh se proto pokusili z hedvábí vyrobit zasíťované struktury, které by měly podobu tenkých filmů. Proteiny přírodního hedvábí (tzv. regenerated silk fibroins, RSF) ovšem samy o sobě nemají ideální vlastnosti, jsou nedostatečně mechanicky odolné, ve vodě jsou mechanicky nestabilní a navíc máme problém řídit jejich přesnou strukturu a vlastnosti.
Autoři nové studie vnesli do hedvábí uhlíkové nanotrubičky a na ty působili mikrovlnným zářením. Nanotrubičky pohlcují energii, zahřívají se a přitom se mění struktura hedvábných proteinů. Přesné parametry tohoto procesu lze dále ladit, jeho výsledkem jsou průhledné a ohebné filmy, na rozdíl od syntetických polymerů navíc snadno biologicky odbouratelné. Využití by tento materiál mohl najít v ohebné (např. na těle nošené) elektronice, dále i speciálně pro senzory, které by po nějakou dobu fungovaly v lidském těle a po čase se samovolně rozpustily.
Promoting Helix-Rich Structure in Silk Fibroin Films through Molecular Interactions with Carbon Nanotubes and Selective Heating for Transparent Biodegradable Devices
ACS Appl. Nano Mater., 2018, 1 (10), pp 5441–5450
DOI: 10.1021/acsanm.8b00784
Zdroj: Eurekalert.org