Sciencemag.cz
Doporučujeme
Epidemie AIDS nepolevovala. K roku 1991 zemřelo na tuto nemoc více než sto tisíc Američanů – téměř dvojnásobek počtu usmrcených ve vietnamské válce. Lidé v důsledku nemoci umírali spíše na oportunní infekce než na nemoc samotnou. První prioritou Gileadu bylo věnovat se HPMPC v naději, že může být účinný proti cytomegaloviru (CMV), viru z rodiny herpesvirů. CMV nevyvolával nemoc u zdravých lidí, ale ohrožoval život pacientů s narušenou imunitou. Způsoboval slepotu, zápaly plic, vážné průjmy nebo encefalitidu. John Martin znal nemoc velmi dobře, neboť když byl u společnosti Syntex,214 vytvořil proti stejné infekci gancyclovir.
Zrovna když chemická látka HPMPC postoupila v klinickém vývoji a stával se z ní lék cidofovir, dozvěděla se společnost zprávu, která pro ni mohla být fatální: cidofovir způsoboval rakovinu u krys! Byl to jeden z těch momentů, kdy musejí „všichni piloti ke strojům“. Erik de Clercq urgentně odcestoval do Foster City, aby snížil toxické účinky vyladěním dávkování. Velmi mu v tom pomáhali jeho spolupracovníci v Lovani. John Martin musel zase nasadit veškeré své přesvědčovací schopnosti, aby udržel důvěru FDA.
Do Rega institutu mezitím přicházely další sloučeniny. Nenukleosidy od Janssena byly testovány a posuzovány v laboratoři Rudiho Pauwelse. Nukleotidy z Prahy byly zkoušeny a analyzovány v laboratoři Jana Balzariniho. Jednoho dne do této směsi látek přibyla sloučenina z Prahy s názvem PMPA. Holý vždy ponechával de Clercqovi privilegium pojmenovat své sloučeniny, neboť to byl on, kdo dohlížel na všechny operace a dokumentoval je v publikacích. Když vyšel v roce 1992 článek o PMPA, bylo již jasné, že látka má vysokou schopnost bojovat s HIV – dokonce stonásobně vyšší než AZT – a velmi nízkou toxicitu!
Po úpravě původní licenční smlouvy byla látka PMPA přidána do košíku Gileadu, kde se již nacházelo téměř pět set látek syntetizovaných a testovaných Holým a de Clercqem. Právě na ni se soustředil tým zaměřený až dosud na PMEA a vedený Mikem Hitchcockem.
Bývalý spolupracovník Johna Martina z Bristol‑Myers měl na testování a analýzu zvláštní intuitivní schopnost, kterou získal v době, kdy se zabýval interferonem a později d4T. Důležitá látka PMPA přišla do Gileadu v kritické době a stala se tenofovirem. Původně testovaná PMEA nakonec nebyla látkou proti HIV, jak všichni doufali. Její toxicita dělala FDA starosti. Proto byla PMEA dříve, než mohla poškodit reputaci firmy, odsunuta na druhou kolej a prozkoumána o několik let později. V mnohem menším dávkování se tato sloučenina vyvinula v lék adefovir, který byl ideální proti viru žloutenky typu B. V 10 procentech případů byla dokonce schopna virus zcela zahubit.
Uprostřed všech aktivit, které Gilead podnikal k tomu, aby připravil cidofovir ke schválení FDA, otřásla světovou vědeckou komunitou zpráva o nové léčbě HIV. Na trhu se v roce 1994 objevily téměř současně hned tři léky, které byly schopny zaútočit na virus HIV z jiného úhlu – inhibicí virové proteázy.
Poté co byl na trh uveden AZT, který inhiboval enzym reverzní transkriptázu HIV, poskytly tyto nové léky lidem s HIV další čas. Ačkoli byla zpráva zcela nová, udržovala naději až do zázračného průlomu, který byl oznámen v roce 1996 na Mezinárodní konferenci k AIDS ve Vancouveru. Vysoce účinná antiretrovirová léčba (Highly Active AntiRetroviral Treatment – HAART) byla výsledkem práce stovek vědců lopotících se v univerzitních a farmaceutických laboratořích.
Průlomová kombinovaná terapie byla produktem Centra pro výzkum AIDS Aarona Diamonda v New Yorku, v jejímž čele stál David Ho.218 Jeho vhled do reprodukce viru donutil virus HIV k ústupu.
Až do té doby se mělo za to, že virus zůstává v těle dlouho v téměř spícím stavu před tím, než zaútočí plnou silou na imunitní systém. David Ho však objevil, že virus se začne zuřivě rozmnožovat a mutovat hned v okamžiku, kdy se dostane do těla. Příčinou úspěchu HAART byl objev, jak zablokovat dva z klíčových enzymů viru, reverzní transkriptázu a proteázu, kombinací nukleosidových a nenukleosidových inhibitorů.
Léčba však zahrnovala náročný režim – pacient užíval až třicet tablet denně, které se musely brát ve specifických časech; některé byly užívány s mlékem, jiné bez něj, některé před jídlem, jiné po něm. Výsledky byly okamžité. Lidé, kteří se připravovali na to, že zemřou, najednou získali novou naději na život. Počet úmrtí toho roku okamžitě prudce klesl z padesáti tisíc na dvacet tisíc. I když bylo složité dodržovat pravidla léčby, HAART vydláždila společnostem, jako byl Gilead, cestu k přípravě léku, který by byl současně účinný i jednoduchý k užívání.
Takový lék se přiblížil na dosah poté, kdy se první testy Gileadu na opicích v roce 1995 prokázaly jako úspěšné ve 100 % případů. Společnost získala kredit hned poté, co byl cidofovir v roce 1996 schválen a uveden na trh pod názvem Vistide. Úspěch společnosti se nejlépe odrazil v tom, že Michael Riordan byl schopen získat téměř pět set milionů v několika dalších kolech veřejné nabídky. Riordan cítil, že s Johnem Martinem je nyní společnost v bezpečí, a navrhl, aby byl jmenován výkonným ředitelem Gileadu. Nastal čas, aby šel Riordan za dalšími svými sny. V okamžiku, kdy společnost opustil, zaměstnávala již dvě stě padesát pracovníků.
Tým Gileadu nadále pracoval na tom, aby posílil svoji reputaci v oblasti retrovirů, a připravoval se na spektakulární uvedení svého léku Viread na trh v roce 2001. Jednalo se o první léčbu infekce HIV jedinou pilulkou denně! Viread byl založen na acyklickém nukleosidfosfonátu neboli acyklickém nukleotidu vynalezeném v Praze, otestovaném v Lovani a vyvinutém do lékové formy ve Foster City. Tenofovir a jeho proléčivo tenofovir‑disoproxylfumarát (TDF) byly produktem génia Antonína Holého, důvtipu, který byl přítomen ve skupině Erika de Clercqa, a hybné síly Johna Martina, který motivoval svůj tým, aby látku rozvinul v lék.
V dalším kroku koupil Gilead v roce 2003 Triangle Pharmaceuticals a uvedl na trh lék Emtriva (FTC) a později, v roce 2004, také kombinovanou tabletu Truvada (TDF/FTC).219 Po ní následovala v roce 2006 další zázračná pilulka – Atripla, která kombinovala tři léky (TDF/FTC/Efavirenz) do jedné tablety.
Tenofovir však zůstal úhelným kamenem všech léků Gileadu proti HIV. Dokonce i druhá generace léků proti HIV, vyvinutá Williamem (Billem) Leem a Thomasem Cihlarem, obsahuje tenofovir, a to ve formě nového proléčiva – tenofovir‑alafenamidfumarátu (TAF). Léky Gileadu jsou dodnes zlatým standardem léčby AIDS v rozvojovém světě i v rozvinutých zemích. V roce 2012 uznala FDA lék Truvada také jako ideální pilulku pro prevenci. Pokud by ji užívalo dostatečné množství lidí, mohla by Truvada zcela ukončit epidemii.
Tento text je úryvkem z knihy
LOECKXOVÁ, RENILDE: Trojúhelník studené války
Academia 2019
Kniha nabízí nový úhel pohledu na příběh nalezení léků proti AIDS, který je spojen se jménem českého vědce Antonína Holého. Tento úspěch české vědy je zároveň příběhem spolupráce českého chemika s belgickým virologem Erikem de Clercqem a americkým chemikem a…
Podrobnosti na stránkách vydavatele
