Sciencemag.cz
Doporučujeme
Lidská inteligence podle řady názorů vznikala jako dovednost především sociální – jak někoho ošidit, přesvědčit ke spojenectví, veřejně přehádat nebo svést. Základem inteligence pak v tomto pojetí není schopnost sestrojit lepší past na mamuta, ale lépe argumentovat.
Společnost IBM typ „konverzační“ umělé inteligence vyvíjí již delší dobu v rámci projektu Watson (viz známé ahodně medializované výsledky, jak Watson triumfoval ve hrách typu Riskuj/Jeopardy). Nyní výzkumníci IBM publikovali studii o pokrocích při vývoji umělého debatéra („technologie výpočetní argumentace“, praví doslova abstrakt v Nature). Konverzační inteligence Project Debater má mít obecné znalosti o typech logiky, které lidé používají v argumentaci. Navíc ale ke konkrétním otázkám dohledává na internetu i argumenty, které už byly v této nebo v příbuzných souvislostech již použity. Kromě samotného prohledávání by AI měla dokázat také poznat, jak byly příslušné argumenty přijaty (analýza dodatečných diskusí apod.), snad je i sama dokázat rozebrat, a podle toho jim přikládat různou váhu a (ne)použít je. Otázka tedy je, nakolik umělá inteligence používá „vlastní přesvědčení/samostatný rozbor“ a nakolik spíše citáty a odkazy k autoritám (ovšem i kolik i tzv. vědeckých studií jsou do značné míry jen tím druhým). Technologie vyvinuté v rámci projektu Watson jsou speciálně používány k hledání vyvracení protivníkových tvrzení (jak se zdá, opět převážně hledáním úspěšných vyvrácení již použitých v příbuzných případech).
Již v roce 2019 se systém IBM utkal s profesionálním debatérem Harishem Natarajanem. „Publikum“ výsledek debaty hodnotilo tak, že Project Debater sice nezvítězil, ale obstál dobře. V dalším testu dostal program za úkol přesvědčit posluchače o výhodách telemedicíny a většina účastníků uvedla, že na základě předložených argumentů v některých ohledech změnila své názory.
Noam Slonim et al. An autonomous debating system, Nature (2021). DOI: 10.1038/s41586-021-03215-w
Zdroj: TechXplore.com, Nature a další
Poznámky PH:
Možná pro „diskuse“ na sociálních sítích by bylo efektivní nasazovat takové systémy, aby se lidé mohli zabývat něčím jiným? Do on-line politických debat?
Zvládne Project Debater „takticky ustoupit“? Spor má mnoho rovin a nemá smysl se hádat na úrovni, kde mám argumentů málo („OK, v tomto máte pravdu, ale obecně…“).
Dokáže se Project Debater přizpůsobovat publiku? Používat argumenty, o nichž sám ví, že jsou v podstatě chybné, ale za určitých okolností účinné?
Je Project Debater připraven na režim, kdy je cíl nějaké debaty nikoliv vyhrát, ale společně se něčeho dobrat („dobrat se pravdy“ zní tedy děsně nabubřele)?
„Dialog“ je dle mého krajně zprofanovaný literární žánr. Už Platónovy dialogy žádné dialogy vlastně nejsou, snad až na výjimky, odpůrci předem daného správného názoru mají nakonec všechno odkývat. I další tzv. dialogy mají povahu „teď vám vysvětlím, jak to je“, kdy autor předkládá protichůdné názory proto, aby je pak chytře vyvrátil, často v nějak záměrně hloupé či zkarikované podobě… (Protivníka v diskusi si autor prostě napíše sám.)
