(c) Graphicstock

Jak funguje mrtvá voda

Mrtvou vodou se zde nemyslí voda bez života či voda jedovatá, ale stav, kdy kapalina jakoby brání pohybu plavidla, často i libovolným směrem (nejde jen o protiproud), a to bez zřejmé příčiny. Uvádí se, že do podobného problému se dostaly lodě Antonia a Kleopatry v bitvě u Actia r. 31. př. n. l., po níž se stal pánem Římské říše Octavianus (Augustus). Bylo-li to tak opravdu a mělo-li to na výsledek bitvy nějak podstatný vliv (Octavianus měl početní převahu), je jiná otázka.
Fenomén mrtvé vody byl s patřičnou vědeckou exaktností poprvé popsán zřejmě na přelomu 19. a 20. století. V roce 1893 jej zaznamenal norský polární průzkumník Fridtjof Nansen severně od Sibiře, když přitom vyloučil problém s činností motorů. V roce 1904 švédský fyzik a oceánograf Vagn Walfrid Ekman dokázal jev dokonce vyvolat uměle, a to pomocí vln vytvářených pod povrchem na rozhraní mezi slanou a sladkou (méně slanou) vodou. Posléze byl příslušný jev zaznamenán i tam, kde se mísí vody různých teplot – opět mají různou hustotu. Stále ovšem chybělo fyzikální vysvětlení
To až nyní podali vědci z CNRS a University of Poitiers. Podle nich jsou příčinou vlny vytvářející efekt „vlnícího se dopravníkového pásu“, který lodě posouvá tam a zpět. Jev má mít dvě verze, v prvním případě se rychlost obecně zpomaluje, příbuzný efekt ale může fungovat i tak, že rychlost lodi zdánlivě bez příčiny prudce kolísá oběma směry a loď je smýkána sem a tam. Tento druhý efekt je ale pouze dočasný a přechází na první, tj. loď se buď zastaví, nebo se dále pohybuje nečekaně malou, konstantní rychlostí.

Johan Fourdrinoy el al., „The dual nature of the dead-water phenomenology: Nansen versus Ekman wave-making drags,“ PNAS (2020). www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1922584117
Zdroj: CNRS/Phys.org

Poznámka PH: Zrovna názorně to tisková zpráva přepsaná výše nevysvětluje. Chápu to celé tak, že prostě někde mezi dnem a hladinou se vytvářejí vlny, které lodí buď smýkají sem a tam, nebo jí překážejí v pohybu. Vtip je v tom, že na hladině žádné takové vlny už vidět nejsou (jinak by to celé nikomu nebylo divné), ale ponořená část lodi už může dosáhnout do jejich zóny.
Mohly se dva různé typy vod mísit i v zálivu u Actia? Třeba ano, v severských fjordech jde prý o jev celkem běžný.

Nanodiamanty sledují redoxní reakce v buňkách

Nitroxidy vykazují zvláštní magnetické chování a jejich magnetická komunikace s centry dusík-vakance v diamantech se …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close