(c) Graphicstock

Jak mravenci loví obří kořist

Tedy obří samozřejmě ze svého pohledu – třeba hmyz zhruba 50krát větší, než jsou sami.

Markus Schmidt (Biofaction, Rakousko) a Alain Dejean (Université de Toulouse) popisují v Biological Journal of the Linnean Society nezvyklou praktiku mravenců druhu Azteca brevis. Jak zjistili při terénním pozorování v Kostarice v národním parku Piedras Blancas, na místních stromech parazituje speciální houba. Ta narušuje pevnost dřeva a mravenci v něm pak mohou kopat (hrabat? vrtat?) speciální jámy, pasti. Mravenci kopou díry tak, aby byly v husté síti vedle sebe. Kolem procházející kořist se třeba jednou nohou propadne, načež se jí mravenci v jámě zachytí a nechtějí ji pustit ven. Při pokusech se osvobodit kořist často uvízna dalšíma nohama (nebo tykadly) v sousedních pastech.
Velkou kořist pak mravenci nechají zemřít vyčerpáním, což může trvat i několik hodit. V případě menší kořisti část mravenců vyleze z děr a přímo se do své oběti pustí.
Mimochodem, autoři práce uvádějí, že proces není nijak naučený, ale zakódovaný geneticky – jako u sociálního hmyzu ostatně téměř vše. V této souvislosti se tedy jedná o příklad Dawkinsem definovaného „rozšířeného fenotypu“. Past je stejně tak přímým výsledek genů jako noha, takže můžeme mluvit o „genech pro past“. Fenotyp genu tak přesahuje samotný organismus.
Zdroj: Phys.org

Pružné diamanty

Diamanty mají kromě tvrdosti i další příznivé vlastnosti, velmi dobře vedou teplo, jsou chemicky stabilní …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close