Sciencemag.cz
Doporučujeme
Hedvábné nebo cínové cesty?
Archeologové se pokusili identifikovat několik dálkových cínových cest, které se podobají nebo kryjí s tzv. Hedvábnou stezkou, což je vlastně v čase se proměňující síť dálkových tras, které mezi Čínou a Evropou vedly po moři i po souši. Jedna z těch cest vedla z indických přístavů do Mezopotámie a potom proti proudu Eufratu, jiná směřovala ze střední Asie do Kolchidy na Černém moři. Rovněž Trója pravděpodobně ležela na jedné z konečných stanic cínové cesty, protože i v nejstarších obdobích zde bylo nalezeno neobvykle velké množství cínových, nikoliv v oblasti běžnějších arzénových bronzů. Složení trójského cínu je odlišné od cínu z minojských center, takže se předpokládá, že v případě Tróji se jednalo o lokální obchod s Anatolií, zatímco minojská centra byla zásobena ze střední Asie. Méně informací zatím máme o východním, čínském pokračování cínových cest.
Když si představíte vzdálenost a náročný horský terén např. mezi Afghánistánem a levantským pobřežím, tak překročit Čechy a jejich pohraniční horstva se jeví jako krátká, „oddychová“ trasa. Z hlediska vedení starých obchodních tras je pro náš region důležitá spojnice mezi Kolchidou na severním okraji Černého moře a oblastí dnešního Krakovska, která byla napojena na severojižní staré cesty vedoucí od Dunaje přes Čechy a Moravu.
Výsledky analýz rovněž ukazují na proces, který vzhledem k ceně suroviny není překvapivý – na recyklaci cínu či bronzu. Cínový ingot by tak mohl obsahovat kov z několika různých míst. Jedny z nejspolehlivějších analýz původu kovů jsou kromě studia stopových prvků založeny na izotopech olova. Existují však bronzy, do kterých bylo olovo záměrně přidáváno, aby snížilo bod tání na 800 °C. Bronzy s přidaným olovem jsou měkčí a nemohly být využívány na výrobu zbraní, ale hodily se na šperky či nádoby. Obsah olova bývá do 3 %.
V severní části Evropy se olovnaté bronzy častěji objevují kolem roku 1100 BC, ale na Sardinii bývají starší. Slitiny z až několika desítkami procent olova byly používány např. na drobné votivní předměty. Některé bronzy obsahují zvýšené obsahy zlata a stříbra. Zdá se, že v této době ještě nebyla známa středověká technologie, kdy se zlato obsažené v mědi rozpouští v olovu, které se posléze vsákne do drobné mělké misky, tzv. kapelky z kostního popela, a na povrchu mističky zůstane kulička ušlechtilého kovu zvaná regulus neboli králíček.
Archeologové nalezli ve vracích středomořských lodí z let 1600–1200 BC mezi Dilmunem na území dnešního Bahrainu, levantským pobřežím až po Ibérii unifikované „hovězí“ ingoty. Správně bych měl hovořit o ingotech tvaru hovězí kůže, ale i použitá zkratka je srozumitelná. Jejich rozměry nasvědčují existenci nějaké autority pověřené centrální kontrolou. Váha nákladu v lodních vracích se pohybuje kolem jedné tuny kovu, tedy dost na skoro tisíc mečů nebo několik desítek tisíc šperků a drobných předmětů.
Nejběžnější tvar středozemního ingotu je plochý obdélník s nápadnějšími rohy, takže ingot připomíná staženou hovězí kůži. Není jasné, jak tento tvar vznikl – možná jenom z toho důvodu, že se lépe nosil. Ingoty tohoto typu jsou vyobrazeny již v egyptských hrobkách jako votivní dary. Během posledního století byly vykopány stovky hlavně metalurgických lokalit. „Hovězí“ (oxhide) ingoty středozemního typu byly nalezeny daleko od obchodních center např. v Oberwilfligen v Bavorsku, ve vnitrozemí Iráku či u francouzského pobřeží. Musely procházet značnou částí tehdejšího světa, ale směrem na sever se vytrácejí. Ingoty doby bronzové mají podle dodavatele a doby vzniku různé tvary a váhu nejčastěji mezi 16–30 kg.
Zlato a stříbro se však často zpracovávalo do kruhů a měděné ingoty alpské oblasti mají tvar hřiven a žeber (viz obrázky). Často se obchodovalo se zlomky ingotů. Důvodem mohla být cena, ale i kvalita suroviny byla na lomu lépe patrná. Tvar ingotu mohl rovněž ukazovat „značkové zboží“. Zejména hovězí ingoty byly slité z kvalitní mědi a jejich kvalita kolísala jen málo. V každém případě se velký ingot hůř krade a pašuje. Cínové ingoty byly menší, často nepravidelné. Zdá se, že pocházely od různých malých těžařů nejspíš rýžovníků, zatímco většina mědi byla zřejmě vytěžena na několika velkých ložiscích.
Obchod s mědí a později s bronzem byl v prvním až třetím tisíciletí před Kristem jednou z hlavních aktivit dálkového obchodu na většině středomořské oblasti. Hovoříme sice o dolování či o obchodu, ale je důležité si uvědomit, že právě technologie a směna vytvářejí určitý typ organizace společnosti i centra výměny zboží, myšlenek, typů státních ústav, daňových výměrů, ale také mincí, měr a vah.
Tento text je úryvkem z knihy:
Václav Cílek, Martin Majer, Lukáš Falteisek a kolektiv:
Podzemní památky středních Čech
Houbařův průvodce podzemím a další příběhy o bronzových říších, dějinách surovin, ledovém bláznu i králi, cestách do podsvětí, záhadě Dusivé štoly a uranu, který nebyl jen pro mír
Dokořán 2019
O knize na stránkách vydavatele
