Zlatý pečetní prsten s bohyněmi, mykénské období. Kredit: University of Cincinnati
Zlatý pečetní prsten s bohyněmi, mykénské období. Kredit: University of Cincinnati

Jak obchod s cínem v době bronzové utvářel civilizaci

Hedvábné nebo cínové cesty?

Archeologové se pokusili identifikovat několik dálkových cínových cest, které se podobají nebo kryjí s tzv. Hedvábnou stezkou, což je vlastně v čase se proměňující síť dálkových tras, které mezi Čínou a Evropou vedly po moři i po souši. Jedna z těch cest vedla z indických přístavů do Mezopotámie a potom proti proudu Eufratu, jiná směřovala ze střední Asie do Kolchidy na Černém moři. Rovněž Trója pravděpodobně ležela na jedné z konečných stanic cínové cesty, protože i v nejstarších obdobích zde bylo nalezeno neobvykle velké množství cínových, nikoliv v oblasti běžnějších arzénových bronzů. Složení trójského cínu je odlišné od cínu z minojských center, takže se předpokládá, že v případě Tróji se jednalo o lokální obchod s Anatolií, zatímco minojská centra byla zásobena ze střední Asie. Méně informací zatím máme o východním, čínském pokračování cínových cest.
Když si představíte vzdálenost a náročný horský terén např. mezi Afghánistánem a levantským pobřežím, tak překročit Čechy a jejich pohraniční horstva se jeví jako krátká, „oddychová“ trasa. Z hlediska vedení starých obchodních tras je pro náš region důležitá spojnice mezi Kolchidou na severním okraji Černého moře a oblastí dnešního Krakovska, která byla napojena na severojižní staré cesty vedoucí od Dunaje přes Čechy a Moravu.
Výsledky analýz rovněž ukazují na proces, který vzhledem k ceně suroviny není překvapivý – na recyklaci cínu či bronzu. Cínový ingot by tak mohl obsahovat kov z několika různých míst. Jedny z nejspolehlivějších analýz původu kovů jsou kromě studia stopových prvků založeny na izotopech olova. Existují však bronzy, do kterých bylo olovo záměrně přidáváno, aby snížilo bod tání na 800 °C. Bronzy s přidaným olovem jsou měkčí a nemohly být využívány na výrobu zbraní, ale hodily se na šperky či nádoby. Obsah olova bývá do 3 %.
V severní části Evropy se olovnaté bronzy častěji objevují kolem roku 1100 BC, ale na Sardinii bývají starší. Slitiny z až několika desítkami procent olova byly používány např. na drobné votivní předměty. Některé bronzy obsahují zvýšené obsahy zlata a stříbra. Zdá se, že v této době ještě nebyla známa středověká technologie, kdy se zlato obsažené v mědi rozpouští v olovu, které se posléze vsákne do drobné mělké misky, tzv. kapelky z kostního popela, a na povrchu mističky zůstane kulička ušlechtilého kovu zvaná regulus neboli králíček.
Archeologové nalezli ve vracích středomořských lodí z let 1600–1200 BC mezi Dilmunem na území dnešního Bahrainu, levantským pobřežím až po Ibérii unifikované „hovězí“ ingoty. Správně bych měl hovořit o ingotech tvaru hovězí kůže, ale i použitá zkratka je srozumitelná. Jejich rozměry nasvědčují existenci nějaké autority pověřené centrální kontrolou. Váha nákladu v lodních vracích se pohybuje kolem jedné tuny kovu, tedy dost na skoro tisíc mečů nebo několik desítek tisíc šperků a drobných předmětů.
Nejběžnější tvar středozemního ingotu je plochý obdélník s nápadnějšími rohy, takže ingot připomíná staženou hovězí kůži. Není jasné, jak tento tvar vznikl – možná jenom z toho důvodu, že se lépe nosil. Ingoty tohoto typu jsou vyobrazeny již v egyptských hrobkách jako votivní dary. Během posledního století byly vykopány stovky hlavně metalurgických lokalit. „Hovězí“ (oxhide) ingoty středozemního typu byly nalezeny daleko od obchodních center např. v Oberwilfligen v Bavorsku, ve vnitrozemí Iráku či u francouzského pobřeží. Musely procházet značnou částí tehdejšího světa, ale směrem na sever se vytrácejí. Ingoty doby bronzové mají podle dodavatele a doby vzniku různé tvary a váhu nejčastěji mezi 16–30 kg.
Zlato a stříbro se však často zpracovávalo do kruhů a měděné ingoty alpské oblasti mají tvar hřiven a žeber (viz obrázky). Často se obchodovalo se zlomky ingotů. Důvodem mohla být cena, ale i kvalita suroviny byla na lomu lépe patrná. Tvar ingotu mohl rovněž ukazovat „značkové zboží“. Zejména hovězí ingoty byly slité z kvalitní mědi a jejich kvalita kolísala jen málo. V každém případě se velký ingot hůř krade a pašuje. Cínové ingoty byly menší, často nepravidelné. Zdá se, že pocházely od různých malých těžařů nejspíš rýžovníků, zatímco většina mědi byla zřejmě vytěžena na několika velkých ložiscích.
Obchod s mědí a později s bronzem byl v prvním až třetím tisíciletí před Kristem jednou z hlavních aktivit dálkového obchodu na většině středomořské oblasti. Hovoříme sice o dolování či o obchodu, ale je důležité si uvědomit, že právě technologie a směna vytvářejí určitý typ organizace společnosti i centra výměny zboží, myšlenek, typů státních ústav, daňových výměrů, ale také mincí, měr a vah.

Tento text je úryvkem z knihy:
Václav Cílek, Martin Majer, Lukáš Falteisek a kolektiv:
Podzemní památky středních Čech
Houbařův průvodce podzemím a další příběhy o bronzových říších, dějinách surovin, ledovém bláznu i králi, cestách do podsvětí, záhadě Dusivé štoly a uranu, který nebyl jen pro mír
Dokořán 2019
O knize na stránkách vydavatele
obalka-knihy

Hrátky s hypnózou: rozumně znějící výmysly

Vysvětloval jsem například hypnotizovanému člověku, co je to prvočíslo. Když jsem se přesvědčil, že je …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close