Sciencemag.cz
Doporučujeme
Když začali nakladatelé a tiskaři plánovat vydání knihy, museli posoudit celou řadu pevně daných podmínek i nastavitelných proměnných tak, aby zvolili co nejúčelnější postup. Škála možných ekonomických modelů byla velice široká, od reprezentativní knihy ztrátově vydané bohatým nakladatelem až po drobné, silně výdělečné tisky. Sestavení podrobného přehledu je ve sledovaném období obtížné vzhledem k prudkým měnovým výkyvům, které omezují možnosti srovnání. Několik kalkulací, které máme k dispozici, nemusí ani být přesných a uvádí některé náklady paušálně podle tehdy běžných zvyklostí, jež jsou nám dnes cizí. Proto následující analýza předkládá spíše určité tendence než pevná pravidla.
Nakladatel a tiskař museli nejprve rozhodnout, jaký bude mít tisk formát a písmo. Od tohoto základního rozhodnutí se odvíjel počet archů, které byly potřeba na jednu knihu. Kalkulace jednoznačně svědčí o tom, že rozhodující roli nadále měla cena papíru, což platí po celé námi sledované období. Ve třech kalkulacích Tiskárny normální školy z roku 1785, 1804 a 1806 tvořil papír dvě třetiny čistých výrobních nákladů. Kvůli vysoké ceně papíru i v zájmu zajištění pravidelných dodávek této strategické suroviny se snažili majitelé velkých tiskáren investovat rovněž do papíren.
V Praze tak poprvé učinil Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld (snad podle vzoru vídeňského tiskaře Trattnera), když roku 1784 vydražil papírenský mlýn na předměstském ostrově Štvanice. Jeho dědic zde v roce 1829 instaloval pravděpodobně první stroj na výrobu papíru v Čechách. Stejně učinil později podnik Synové Bohumila Haaseho, jenž se stal zásobitelem dalších pražských tiskáren díky své papírně ve Vraném nad Vltavou. Stát se vedle toho snažil chránit trh s papírem zákazem vývozu hadrů.
Výběr typu papíru byl jedním ze způsobů, jak ovlivnit cenu knihy. Nezřídka se tiskly části nákladu na různé druhy papíru, aby byla kniha dostupná jak pro nenáročné, tak i pro zámožné čtenáře. V Čechách nacházíme případy alternativního použití běžného papíru, v katalozích uváděného jako „tiskový“, a papíru kvalitnějšího, v témže pramenu označovaném jako „psací“. Právě díky němu cena kolísala o 30 až 50 %. V roce 1772 například nechal Gerle tisknout dvěma způsoby studii o Karlových Varech od Davida Bechera, a poté ji nabízel za 1 zl. 45 kr. anebo 2 zl. 15 kr. Kramerius nabízel pedagogický spis Zrcadlo šlechetnosti z roku 1806 buď za 20 kr., nebo 30 kr.
Později se jako papír nejvyšší kvality používal hladký velinový papír. Další náklady tvořily sazečské (2/6 nákladů) a tiskařské práce (1/6 nákladů), jako tomu bylo v případě české bible Tiskárny normální školy z roku 1804. Zatímco náklady na tiskařskou práci bylo možno určit paušálně podle počtu archů a podle nákladu, práce sazečů byla kalkulovaná podle typu písma a formátu, občas s paušálním zdražením kvůli náročnosti práce. Při výběru menších liter tak tiskař ušetřil za papír, avšak naopak zdražil sazečskou práci.
Tiskař ovšem dále počítal s přídavkem (lucrum), který mu umožnil udržovat svoje vybavení a zaplatit palivové dřevo, světlo, daně (a nájem, pokud nebyla budova tiskárny jeho vlastnictvím). Toto lucrum vycházelo z nákladů na sazečskou a tiskařskou práci. Ve zmíněném případu knihy z roku 1785 se lucrum rovnalo nákladům za tuto práci. Tiskárna si dále připočítala marži, aby si vytvořila zisk. V kalkulaci z roku 1785 se tento „obvyklý přídavek“ téměř rovná čistým nákladům (tj. nákladům za papír a za práci).
Nakladatel knihy Über die Bildung der Jugend zur Industrie z roku 1785 tedy zaplatil Tiskárně normální školy 170 zl., z toho 23 % za papír, 20 % za práce a 57 % za přídavky pro tiskárnu. Tento detailní rozpočet svědčí rovněž o tom, že nakladatelé i tiskaři pečlivě zohledňovali konečnou cenu knihy pro čtenáře. Kalkulace tiskárny totiž uvádí i předpokládaný zisk nakladatele po prodeji všech exemplářů. Nakladateli byl slíben zisk 79 zl. 48 kr., tj. 46 % z investice – před odečtením potenciálních výdajů za distribuci.
Právě ve výpočtu zisku se odrážela určitá libovůle tiskaře a nakladatele. V kapitole o Tiskárně normální školy rozebereme jednání, které doprovázelo zavedení normálních škol v Čechách v roce 1775 a hledání nakladatele a tiskaře pro nové oficiální učebnice. Wolfgang Gerle a Felicián Mangold, dva nakladatelé -knihkupci, nabídli školské komisi při českém guberniu tisk učebnic za přibližně dvakrát vyšší cenu než Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld. Ten sice logicky tento „tendr“ vyhrál, nakonec se mu však nepovedlo objednávku splnit a o zakázku přišel, protože nezvládl zajistit vysoký objem produkce ani dostačující kvalitu tisku a papíru. Naprosto podcenil náklady a technickou náročnost práce.
Cenný pramen představuje návod, který zanechal anonymní tiskař z první poloviny 19. století manželce, snad pro případ svého úmrtí. V jeho kalkulacích hraje roli celá řada proměnných: formát tisku, typ papíru, typ písma a posléze typ sazby a její náročnost. Vedle typů uvedených v ceníku tiskař i neformálně rozlišoval tisky podle náročnosti sazby. Podle návodu musí totiž „šikovný tiskař“ (tüchtiger Drucker) být schopen vydělat relativně více na jednoduchých pracích, aby složité zakázky nebyly ani příliš drahé, ani ztrátové. Nebylo ani možné mít fixní ceník takzvaných „akcidencií“, tedy příležitostných tisků (oznámení, plakáty, úřední dokumenty, ceníky, vizitky aj.), které tvořily nemalou, ba dokonce převážnou část objednávek.
Tiskař upozorňuje manželku na praktické vodítko, které by jí mohlo pomoci při vyhotovování kalkulací: některé věci musí sázet sám mistr a naopak některé může svěřit učňovi. V případě tabel doporučuje nepostupovat jen podle jejich členitosti, velikosti (Großkanzlei, Median, Royal, Imperial) a orámovaní (Limes), tj. podle ceníku, protože „velmi často malé tabulky vyžadují větší práci a námahu“ než tabulky velkoformátové.
Je třeba, podotýká nakonec, vzít v potaz důvěryhodnost (Solidität) objednavatelů. Zachovat si jejich přízeň je důležitější než jednorázový zisk. Všechny detaily naznačují, že dotyčný tiskař byl pod tlakem konkurence.
VÝVOJ CEN KNIH PRO ČTENÁŘE
Torzovitost kalkulací knih, jež máme k dispozici, a široká škála možných formátů a kvalit, která se tiskařům -nakladatelům nabízela, nás nutí hledat i jiné prameny, s jejichž pomocí bude možné lépe uchopit vývoj výsledné ceny knihy během námi sledovaného období.
Vzhledem k tomu, že největší výzvu pro knižní profesionály ve sledovaném století představovalo zpřístupnění knih širšímu publiku, hrála otázka ceny knih zásadní roli. Pramenem, který umožňuje její souhrnné zpracování, jsou knihkupecké, sortimentní a nakladatelské katalogy či reklamy na knihy v novinách a časopisech. V rámci zpracování lexikonu knižních profesionálů v Čechách jsme nashromáždili údaje o přibližně čtyřech stovkách katalogů knihkupců, nakladatelů či veřejných kabinetů a půjčoven.
Přestože nelze vyloučit, že se tento počet v budoucnu ještě rozroste o nově nalezené exempláře, je zřetelné, že v porovnání s velkým množstvím katalogů z poslední třetiny 18. století jejich počet v první polovině 19. století výrazně poklesl. Tento celoevropský jev je ovšem první překážkou na cestě ke stanovení soustavného přehledu cen knih v průběhu sledovaného století. Nabídkové seznamy mají vedle toho tendenci vynechávat drobnější tisky a hodnotu knih tedy nadsazovat. Nehledě na tyto obtíže však zůstávají hlavním pramenem pro sledování vývoje cen pro zákazníky.
Tento text je úryvkem z knihy
WOGERBAUER M., PÍŠA P., MADL C.: Na cestě k „výborně zřízenému knihkupectví“
Academia 2019
O knize na stránkách vydavatele
