Sciencemag.cz
Doporučujeme
Lingvista Søren Wichmann z Kiel University a jeho kolegové došli na základě statistického rozboru k závěru, že průměrná teplota prostředí ovlivňuje hlasitost některých zvuků lidské řeči. „Obecně platí, že jazyky v teplejších oblastech jsou hlasitější než jazyky v těch chladnějších.“
„Na jedné straně suchý studený vzduch představuje výzvu pro tvorbu hlásek, které vyžadují vibrace hlasivek. Na druhou stranu teplý vzduch má tendenci omezovat neznělé zvuky tím, že pohlcuje jejich vysokofrekvenční energii,“ uvádí Wichmann. (Poznámka PH: Kdo tomu rozumí?) Autoři studie použili databázi Automated Similarity Judgment Program (ASJP), která v současné době obsahuje základní slovní zásobu 5 293 jazyků.
Jazyky, které se vyskytují v okolí rovníku, vykazují vysokou průměrnou sonoritu, nejvyšší odpovídající index mají jazyky v Oceánii a Africe. Naopak světový rekord v nízké sonoritě patří saliským jazykům na severozápadním pobřeží Severní Ameriky. (poznámka: to lze samozřejmě dohledávat dál, že např. sonorita je „skalární vlastnost fonologických segmentů“, což nám laikům samozřejmě věc dokonale osvětlí :-))
V tomto trendu však existují výjimky. Například některé jazyky ve Střední Americe a na jihovýchodní asijské pevnině mají poměrně nízkou průměrnou sonoritu, přestože se jimi mluví ve velmi teplých oblastech. Tyto výjimky mají naznačovat, že vliv teploty na jazyk se projevuje poměrně pomalu, v průběhu staletí nebo dokonce tisíciletí (poznámka: snad by zpětně tedy z toho šlo něco dovozovat o migracích, jazyky nějak „zachycují minulé ekologické prostředí předků svých současných uživatelů“?).
Dlouho se předpokládalo, že jazykové struktury jsou nějak nezávislé na vnějším prostředí, přírodním a sociálním, nové studie to ale mají stále více zpochybňovat.
Tianheng Wang et al, Temperature shapes language sonority: Revalidation from a large dataset, PNAS Nexus (2023). DOI: 10.1093/pnasnexus/pgad384
Zdroj: Kiel University / Phys.org
