Před 11 miliony let narazil do Marsu asteroid. Jeden z kusů vyvrženého materiálu nakonec narazil do Země poblíž Purdueovy univerzity (USA, Indiana) a je jedním z mála meteoritů, které lze vystopovat přímo k rudé planetě. Nazývá se Lafayettský meteorit.
Během prvních výzkumů Lafayettského meteoritu vědci zjistili, že materiál na Marsu přišel do styku s kapalnou vodou. Vědcům se nyní podařilo určit stáří těchto minerálů. Hlavní autorkou příslušné studie byla Marissa Tremblay z Purdue University. „Datování těchto minerálů nám proto může napovědět, kdy v geologické minulosti planety se na povrchu Marsu nebo v jeho blízkosti nacházela kapalná voda… Zjistili jsme, že minerály vznikly před 742 miliony let. Nemyslíme si ale, že v té době bylo na povrchu Marsu kapalné vody mnoho. Místo toho se domníváme, že voda pocházela z tání blízkého podpovrchového ledu (permafrostu) a že toto tání bylo způsobeno magmatickou činností, která se na Marsu periodicky vyskytuje dodnes,“ uvádí M. Tremblay.
Nová studie má ukazovat, že určení stáří kontaktu s vodou je spolehlivé, neovlivněno tím, co se s materiálem/meteoritem dělo později (náraz a ohřev, odhadem 11 milionů let bloudění vesmírem, ohřev v zemské atmosféře, kde materiál ohořel…).
Ke studiu časového průběhu geologických procesů vědci použili těžké radioaktivní a stabilní izotopy. Ukázali, že jiná izotopová data (dříve používaná k odhadu okamžiku interakce vody a hornin na Marsu) byla problematická a pravděpodobně ovlivněná jinými procesy. To, že meteorit strávil ve vesmíru asi 11 milionů let, víme také z izotopové analýzy (z níž vyplývá doba vystavení materiálu kosmickému záření).
Datování změn minerálů v Lafayettském meteoritu – a obecněji v této třídě meteoritů z Marsu, tzv. nakhlitů – je dlouhodobým cílem planetologů, právě kvůli jejich vazbě na výskyt kapalné vody na Marsu. Tyto materiály se však datují obzvláště obtížně a dosavadní pokusy o jejich datování vedly k nejistým/nespolehlivým výsledkům.
M.M. Tremblay et al, Dating recent aqueous activity on Mars, Geochemical Perspectives Letters (2024). DOI: 10.7185/geochemlet.2443
Zdroj: Purdue University / Phys.org, přeloženo / zkráceno