Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kapalná voda na Marsu byla běžná před miliardami let, občas se může objevit při různých událostech typu vývěrů i dnes. Ale co stabilnější existence na povrchu rudé planety?
Vzhledem k nízké teplotě (sice u rovníku občas i nad nulou, ale v průměru -55° C) a tlaku by voda na povrchu Marsu mohla existovat pouze ve formě koncentrovaného solného roztoku. Protože prostředí je zde silně oxidační, šlo by o směs vody a peroxidu vodíku, a/nebo o solný roztok se solemi v té nejoxidovanější podobě. Samuel Lenton a Lorna Dougan z University of Leeds se ve studii publikované v Nature Communications nyní zaměřili na vlastnosti roztoku chloristanu hořečnatého, který nazývají „mimetická voda“. Ve vzorcích marťanské půdy byly každopádně chloristany už objeveny, hořečnatý i vápenatý.
Autoři tvrdí, že koncentrovaný roztok chloristanu hořečnatého má zvláštní vlastnosti. Molekuly vody se zde chovají, jako normální voda při tlaku 2 miliardy pascalů (20 000 krát víc než pozemský tlak). Co z toho vyplývá? Pokud by na povrchu Marsu nebo těsně pod ním existoval život na vodní bázi, žily by tyto organismy v prostředí podobném pozemským extremofilům. Nicméně by nešlo jen o jakési bakterie adaptované na koncentrované soli (halofilní organismy), ani pouze o organismy snášející extrémní chlad (psychrofilové). Navíc je třeba vzít v úvahu potřebu snášet de facto vysoký tlak, jako v případě některých obyvatel mořského dna či zatopených částí zemské kůry (piezofilové).
Zdroj: Phys.org
Poznámka PH: Ale selským rozumem: bakterie v koncentrovaném solném roztoku bude čelit osmotickému tlaku, který z ní bude vodu vysávat – čili to spíše bude odpovídat podtlaku, ne?
Další věc – marťanské buňky by mohly/měly mít vnitřní prostředí osmoticky podobné vnějšímu (asi jako organismy v pozemském moři také nemají koncentrace soli lišící se o tolik řádů od okolní vody); nakonec buňka bez soli by bez ohledu na osmózu v prostředí Marsu sama zmrzla.
