Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nic v biologii nedává smysl, dokud to neuvidíme v kontextu evoluce, říká ve svém eseji evoluční biolog Theodozius Dobzhanski (1973). Nechali jsme se inspirovat a po desetiletích sběru dat jsme se konečně podívali na klonalitu a různé orgány, které ji rostlinám zajišťují, ve světle evoluce.
Tajně jsme doufali, že skutečnost, že klonálních rostlin v naší flóře je (jen) něco přes polovinu, bude dána třeba tím, že vymyslet klonalitu je pro rostliny hodně složité, ale jak jsou jednou schopné klonálně růst, předávají tuto velmi užitečnou vlastnost v evoluci dál. Klonalita totiž umožňuje nejen rozmnožování bez potřeby kvést a produkovat semena, ale také umožňuje zabírat prostor ve společenstvu, sdílet zdroje mezi částmi klonu a odolávat narušení.
Analýza středoevropské flóry ukázala, že evoluční přechody mezi klonalitou a neklonálním růstem a mezi různými klonálními orgány jsou poměrně časté. Evoluce klonality tedy není pro rostliny zas tak vzácná a, co je ještě zajímavější, mohou ji také poměrně lehce ztratit. Ne všechny orgány klonálního růstu však vznikají stejně snadno. Rostliny dosahují klonálního růstu dvěma na sobě nezávislými cestami, založí klonalitu buďto na orgánech stonkového původu (oddencích a šlahounech), nebo na orgánech kořenového původu (kořenech schopných adventivního odnožování).
Co z této první analýzy evoluce klonality vyplývá? Nyní bychom měli na tento výzkum navázat a shromáždit data o klonalitě pro jiné flóry a ověřit, zda je tam evoluce klonality podobná. Také bychom se měli ve svém výzkumu zaměřit více na nevýhody klonality – tedy na to, jakou cenu za tuto schopnost rostlina musí zaplatit. To by nám pomohlo pochopit, proč je v evoluci tak snadné klonalitu ztratit.
Herben T., Klimešová J. 2019. Evolution of clonal growth forms in angiosperms. New Phytologist 225, 999-1010.
DOI: 10.1111/nph.16188
Převzato z blogu Botanického ústavu AV ČR
