Sciencemag.cz
Doporučujeme
Následující téma je na jednu stranu velmi populární, na druhou ovšem komplikované. Pod pojmy složitost společnosti nebo kolaps si lze představit leccos. Tradičně bráno: kolaps je třeba zánik Římské říše na západě. Nebo periodicky se opakující rozpady jednotného státu ve starověkém Egyptě. Zmizela politická organizace na větším území, vylidňovala se města, mizely gramotné elity, obchod. Vesnice existovaly dál (až na periodické drancování). Poklesla hustota obyvatelstva.
Kolapsem v pravém smyslu se nemyslí, že nějaké území spláchne vlna tsunami, ale prostě ztráta složitosti společnosti („úpadek“; i když jinak chápáno je kolaps optimalizační proces).
Po tomto úvodu konečně k jádru nové studie. Kolabovat podle ní mohou i jednoduché společnosti – není to tak, že se tedy nutně jedná o „daň za složitost“. A takový proces není (nemusí být) důsledkem dejme tomu zhoršení klimatu, ale vnitřních příčin ve společnosti. Konkrétně nová studie mluví o evropském neolitu (do začátku doby bronzové, takže i včetně eneolitu, jak se to bere u nás). Podle všeho tehdy neexistoval žádný stát, který by se mohlo rozpadnout, ale přesto boje mezi sousedními vesnicemi (většími oblastmi?) řídily populační dynamiku včetně poklesů obyvatelstva až málem vylidňování celých oblastí. Klimatickými změnami se prý tyto procesy vysvětlit tak dobře nedají.
Takový je závěr studie Complexity Science Hub (hlavní autor Peter Turchin): sociální dezintegrace a násilné konflikty hrály klíčovou roli při utváření populační dynamiky raných zemědělských společností v neolitické Evropě. Neolitické společnosti procházely cykly vzestupu a úpadku včetně kolapsů, kdy byla opuštěna celá území. „Model pokrývá většinu evropského kontinentu a pracuje s malými jednotkami, jako jsou nezávislé vesnice.“… Stále více důkazů naznačuje, že se zhroutily i „jednoduché“ společnosti neolitických zemědělců. „Ve skutečnosti jsou takové případy mnohem hlubší než sociální a politický rozpad novějších společností, protože archeologie ukazuje, že se vylidnily značné regiony,“ tvrdí P. Turchin.
Dále citováno z průvodní tiskové zprávy: „Vědci se ve studii zaměřili na období od prvních dokladů zemědělství v Evropě do počátku doby bronzové – mezi 7000 a 3000 lety před naším letopočtem. Simulace začíná tím, že každá malá jednotka mapy je buď prázdná, nebo obsazená vesnicí nezávislých zemědělců. Simulace kombinuje dvě složky: změny populace v každé jednotce na základě proměnlivosti klimatu v daném časovém období a interakce, které zahrnují rozdělení, migraci nebo vzájemné konflikty populací v každé jednotce.“
Autoři studie použili metodu, kterou aplikovali na státní útvary – a podobný vzorec vyšel i pro období, kde by se očekávalo, že dominantní budou jiné faktory. Není to žádný důkaz (poznámka: co by v tomto ohledu vůbec mohlo být pokládáno za důkaz), ale jak opět praví průvodní tisková zpráva: „Vnitřní konflikt způsobující populační cykly je v souladu s údaji z reálného světa.“ Mimochodem se zde ještě píše, že k vypuknutí násilných konfliktů dochází v období dezintegrace, čili vlastně co předchází čemu (nebo je dokonce příčinou), to je na další studii.
„Mnoho případových studií ukázalo, že rané zemědělské společnosti procházely sociálně-politickou cyklickou dynamikou od integrace k dezintegraci. Tyto sociální cykly probíhají víceméně paralelně s populačními cykly, přičemž v období dezintegrace dochází k vypuknutí značných násilných konfliktů,“ uvádí spoluautor studie archeolog Detlef Gronenborn z Leibnizova centra pro archeologii v Mohuči.
Dániel Kondor et al, Explaining population booms and busts in Mid-Holocene Europe, Scientific Reports (2023). DOI: 10.1038/s41598-023-35920-z
Zdroj: Scientific Reports / Phys.org
Poznámky PH:
Jinak řečeno – „složitá“ má být každá společnost, i ta z neolitických vesnic, nemusí být přitom jednotně organizovaná? (Čemu dalšímu pak složitost odpovídá kromě samotné hustoty osídlení? Míře provázání – obchodu dejme tomu?)
Zůstaňme teď řekněme v ČR před vznikem přemyslovského státu. Žilo se nějak jinak v neolitu, v době zvoncových pohárů (eneolitu – zde by měl nějaký přelom být), v době bronzové, za Keltů za Slovanů v době hradištní? Například v největší hustota osídlení ve smyslu koncentrace vesnic měla být v úrodných oblastech Čech dosažena koncem doby bronzové v době kultury knovízské. A v této době se snad měl vyskytovat i kanibalismus. No – kdy tedy v české prehistorii došlo ke kolapsu (optikou studie výše)? Kolaps ve smyslu ochuzené kultury lze snad jednoznačně přiřadit jen konci Keltů v Čechách?
Co byly Čechy třeba během eneolitu? Jakési ministáty? Pokud ano, pak i z této úrovně je možný kolaps a možná nad tím nemusíme až tak bádat?
Jak dokázat, že populační dynamika nějak souvisí s válkami (podíl násilných úmrtí?). Navíc může jít prostě o důsledek příchodu nových obyvatel, což je zase jiný případ.
Nicméně – ono „dosazování do nějakých vzorečků“ mi stejně přijde jako přístup, který nějaký smysl má (respektive přes veškerou problematičnost těžko najít alternativu). Ale zde jakoby si studie chtěla podle mě ukrojit příliš velké sousto, menší zobecnění dat by mohlo dávat větší smysl?
Přidal bych vliv epidemií.