Sciencemag.cz
Doporučujeme
Oortovo mračno (Oortův oblak) se táhne na vnějším okraji Sluneční soustavy, zhruba od 3 000 do asi asi 200 000 AU (hranice je samozřejmě dost nejednoznačná, ostatně někdy se existence celého Oortova oblaku označuje za hypotetickou; pro srovnání, Pluto je od Slunce vzdáleno asi 40 AU).
Nejvíce hmoty Oortova oblaku je podle všeho soustředěno ve vzdálenosti asi 50 000 AU. Odhaduje se, že Oortův oblak obsahuje zhruba 100 miliard komet a podobných objektů.
Nová studie se nyní pokouší popsat, jak Oortův oblak vůbec vznikl. Uvádí se, že příslušné procesy je velmi těžké simulovat, protože se liší v měřítku: některé se odehrávaly v relativně malém prostoru jednotek AU a trvaly roky, jiné pak miliardy let a v měřítkách vzdáleností mezi hvězdami. Vědci z Leiden University se nyní pokusili zmapovat celou sekvenci pochodů tak, že výstup z prvních („nejstarších“) simulací používali jako vstup do těch následujících.
Oortovo mračno je původně samozřejmě pozůstatkem protoplanetárního disku plynu, prachu a úlomků rozbitých objektů, ze kterého se před přibližně 4,6 miliardami let formovala celá Sluneční soustava. Komety v Oortově oblaku lze v zásadě rozdělit do dvou skupin: první část pochází z nitra Sluneční soustavy, jde o trosky větších objektů a asteroidy vyvržené obřími planetami – tento proces ovšem nebyl dokončen, mezi Marsem a Jupiterem ještě celá řada asteroidů zůstala. Druhá skupina komet byla zachycena od cizích hvězd; v době formování Slunce se v okolí nacházelo prý až 1 000 hvězd, které mohly být jejich původními vlastníky.
Z provedené studie vyplývá, že Ooortův oblak vznikl poměrně pozdě, až po vzniku samotné Sluneční soustavy. Není ale ani pravda, že by byl až důsledkem migrace obřích planet ve Sluneční soustavě (s tím má být zase v rozporu velké množství starých impaktových kráterů na Měsíci).
Procesy vzniku Oortova mračna byly tedy komplikované, respektive jich bylo několik a žádný by sám o sobě nestačil. Současně ale všechny logicky vyplynuly ze samotného vzniku Sluneční soustavy. Z toho pak má vyplývat, že by podobné mraky měly být běžné i u dalších hvězd…
Oort cloud Ecology II: The chronology of the formation of the Oort cloud. Accepted for publication in Astronomy & Astrophysics. Free preprint: arxiv.org/abs/2105.12816 arXiv:2105.12816v1 [astro-ph.EP] Zdroj: Netherlands Research School for Astronomy / Phys.org
