(c) Graphicstock

Kosmický had Apep, blízká supernova se zábleskem gama

Co je to Wolf-Rayerova hvězda? Dalekohled ESO/VLT pozoroval spirálovitý útvar vzniklý interakcí hvězdných větrů.

Tento působivý záběr nově objevené hmotné trojhvězdy pořídil dalekohled ESO/VLT vybavený přístrojem VISIR. Díky svému vzhledu dostala soustava přezdívku Apep, která odkazuje na staroegyptského boha Apofise majícího podobu obrovského hada. Mohlo by se jednat o první nalezený systém, který v budoucnu zakončí svoji existenci explozí supernovy doprovázenou zábleskem záření gama.

Hada připomínající spirála, kterou zachytil dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) pomocí přístroje VISIR, má před sebou explozivní budoucnost. Jedná se o hvězdný systém s Wolf-Rayetovou hvězdou (Wolf-Rayet star) a tyto soustavy jsou pravděpodobným zdrojem těch nejenergičtějších jevů ve vesmíru – dlouhých záblesků záření gama (gamma-ray burst, GRB).

„Je to vůbec první takový systém, který se podařilo objevit v naší Galaxii,“ vysvětluje Joseph Callingham (Netherlands Institute for Radio Astronomy, ASTRON, [1]), hlavní autor studie, ve které byl objev ohlášen. „Naprosto jsme neočekávali, že ho objevíme doslova za humny.“

Systém tvoří trojice hmotných hvězd, které jsou obklopeny spirálami prachu. Je znám pouze pod těžko zapamatovatelným katalogovým označením 2XMM J160050.7-514245, proto se astronomové rozhodli mu dát přezdívku Apep (česky též Apofis). Toto přiléhavé pojmenování objekt získal díky spletitému tvaru obálek, které připomínají hada ovíjejícího hvězdy uprostřed. Apofis byl staroegyptský bůh v podobě obřího hada, který reprezentoval princip chaosu. Byl věčným protivníkem slunečního boha Rea, se kterým bojoval každou noc. Vítězství Rea a jeho ranní návrat na oblohu zajistily pouze modlitby a uctívání.

Gama záblesky patří k nejmohutnějším explozivním jevům ve vesmíru. S délkou trvání od tisícin sekundy až po několik hodin mohou uvolnit takové množství energie, jaké Slunce vyrobí za celý svůj život. Předpokládá se, že původcem dlouhých gama záblesků – trvajících déle než dvě sekundy – jsou rychle rotující Wolf-Rayetovy hvězdy explodující jako supernovy.

Některé z vůbec nejhmotnějších stálic se v závěrečné fázi své existence vyvinou do podoby Wolf-Rayerovy hvězdy. Toto období vývoje však trvá z hlediska vývoje vesmíru jen krátce – Wolf-Raytova hvězda existuje pouze několik set tisíc let. Hvězda během něj odvrhuje značné množství hmoty ve formě intenzivního hvězdného větru, který se šíří pryč rychlostí až milionů kilometrů za hodinu. U systému Apop byla naměřena rychlost neuvěřitelných 12 milionů kilometrů za hodinu.

A právě tento hvězdný vítr vytvořil komplikované útvary v okolí systému, který se skládá z centrální dvojhvězdy a gravitačně vázané třetí složky. Ačkoliv na snímku jsou patrné pouze dva hvězdné zdroje, spodní z nich je ve skutečnosti nerozlišenou binární Wolf-Rayetovou hvězdou zodpovědnou za vznik spirálovitých oblaků, které se utváří následkem interakce hvězdného větru proudícího z obou stálic.

astronomie

Ve srovnání s mimořádnou rychlostí hvězdného větru se prachová spirála vzdaluje pomalým tempem, „šourá“ se rychlostí méně než 2 miliony kilometrů za hodinu. Vědci se domnívají, že příčinou tohoto nápadného rozdílu je chování jedné z centrálních hvězd, která pravděpodobně produkuje rychlý i pomalý hvězdný vítr šířící se různými směry.

To by mohlo znamenat, že její otáčení se blíží kritické rychlosti – hvězda rotuje tak rychle, že se sotva drží pohromadě. Předpokládá se, že právě Wolf-Rayetovy hvězdy s takto rychlou rotací v samotném závěru svého života, když jejich jádro zkolabuje, produkují dlouho trvající záblesky záření gama.

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

Poznámky
[1] Joseph Callingham (nyní ASTRON, Netherlands Institute for Radio Astronomy) pracoval na tomto výzkumu částečně již na University of Sydney (společně s týmem pod vedením Petera Tuthilla). Kromě pozorování pořízených pomocí dalekohledů ESO využili členové týmu také data z Anglo-Australian Telescope (Siding Spring Observatory, Austrálie).

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2018/38

Orlí hlava v Býku

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close