Sciencemag.cz
Doporučujeme
Krkavcovití ptáci jsou velmi inteligentní, často například obdivujeme schopnosti novokaledonských vran používat nástroje. Jak je to s porozuměním chytrých ptáků lidské řeči? Víme, že papoušky, kavky, vrány, havrany i krkavce můžeme naučit mluvit, ale co dál?
Etolog a nositel Nobelovy ceny Konrád Lorenz tvrdí, že malí (a hloupější) papoušci skutečně „papouškují“ bezduše, naproti tomu ti velcí již evidentně chápou kontext, ke kterému patří určitý výrok. Papoušci šedí i amazoňané tak často říkají ráno „dobré jitro“ a večer „dobrý večer“. „Na shledanou“ pronesou ve chvíli, kdy návštěva skutečně odchází, někdy mají přitom značný pozorovací talent a dokáží odlišit i takové jemné detaily, jako že někdo si chce pouze odskočit na toaletu, takže se neloučí.
Lorenz cituje i další pozoruhodné případy – papoušek si například navykl určitým způsobem zdravit příslušníka jiného druhu (dudka) v sousední kleci. Když dudek zemřel, přestal papoušek pozdrav vyslovovat. Po devíti letech dostal chovatel dudka nového – a papoušek si ihned vzpomněl. Měl tedy vytvořený obecný pojem pro příslušníka určitého druhu. Papoušci se taktéž mohou naučit říkat „je tu kominík“ a použít tuto frázi pouze tehdy, když vidí skutečného kominíka. V tomto případě se asociace pojí samozřejmě ne s konkrétním člověkem, ale s příslušnými rekvizitami.
Dokonalý je případ vrány jménem Honzík, která se k Lorenzovi jednou vrátila lehce zraněná a přitom křičela „Chyt se do želez.“ Předpokládat, že pták rozuměl významu slov, by asi bylo přílišným antropomorfismem. Honzík si nejspíš chycení do želez a následné vyproštění pamatoval jako nejvýraznější zážitek poslední doby, a tak prostě zopakoval jako výklad své nepřítomnosti to, co tehdy asi slyšel.
Papoušci i většina krkavcovitých jsou schopni spojit slova s určitou situací, nikoliv však s vlastním přáním. Nedokáží si říct o vodu, mají-li žízeň. Lorenz popisuje, že se za celý život setkal pouze s jedinou výjimkou. Jeho havran Roa se naučil používat určité slovo, pokud chtěl někoho před něčím varovat. Ke stáru byl krajně nedůvěřivý k místům, kde se mu v minulosti přihodilo něco špatného, nebo se mu jinak nelíbila. Dokázal ale lidským hlasem varovat i Lorenze, aby se na tomto na místě nezdržoval. Varující pokřik sice odpovídal příslušnému varovnému havranímu krákání, ale vyslovenému lidským hlasem.
Havran tedy zřejmě provedl něco podobného, jako činíme my, když chceme něco sdělit cizím jazykem. Udělal si v hlavě překlad výroku mezi lidštinou a havranštinou.
Zdroj: Konrad Lorenz: Hovořil se zvěří, s ptáky a rybami, Granit, 1998
Evropské a americké vrány údajně používají odlišný dialekt, takže si navzájem nerozumějí. Kavky, havrani a rackové z Normandie si naproti tomu popovídají dobře – přestože patří k různým druhům, hovoří společným „normanským dialektem“. Tito ptáci mají tedy skutečný jazyk ve smyslu soustavy arbitrárně chápaných symbolů – jde o další důkaz evoluce, která není biologická, ale kulturní.
V poslední době vědce fascinují především vrány novokaledonské, které, co se týče užívání nástrojů, značně převyšují i šimpanze. Dokáží se dostat k potravě pomocí celé sekvence kroků, které vyžadují předvídání a odvozování (dedukci). Postup si často promyslí předem, nespoléhají se na metodu pokusu a omylu. Nejprve byly tyto schopnosti zaznamenány v zajetí, novokaledonské vrány se podobně ale chovají i v přírodě. Nástroje vran se podle všeho odlišují geograficky a jejich formy se vyvíjejí, jde tedy opět o doklad kultury.
Když už jsme u excelentních dovedností krkavcovitých ptáků, zajímavé je třeba i to, že vrány dokáží rybařit pomocí návnady (drobí a hážou na hladinu například kousky chleba). Pozoruhodná je pak i skutečnost, že podobný trik provozují také volavky, minimálně v jihovýchodní Asii. V češtině se přitom slova „volavka“ používá i jako metaforického opisu právě pro návnadu. Je to náhoda? Jak je tomu v jiných jazycích? Námět pro etologicko-etymologický výzkum.
A co se týče překladů mezi jazyky – modifikuje pes své signály podle toho, zda komunikuje s člověkem nebo s jiným psem? Co šimpanzi v zajetí?
úryvek z knihy Zvrhlá věda
Zvrhlá věda je sbírkou kuriozit, zajímavostí, hypotéz, sporů i dedukcí – a hlavně dobrá zábava, za kterou by se nemusel stydět ani Ig Nobel.
Autor: Pavel Houser
Nakladatel: Nová vlna
Jazyk: čeština
Počet stran: 370
129 Kč
