Lipani podhorní migrují šumavskými toky i desítky kilometrů ročně

Lipan je lososovitá ryba, která vyniká pestrou barevností především samců, s velkou, duhovými barvami hrající ploutví. Dnes je v České republice stále vzácnějším druhem, jehož početnost je trvale snižována především intenzivním rekreačním rybolovem, znečištěním a oteplováním klimatu. Ačkoliv je na Šumavě stále ještě hojný, v dolních úsecích Vltavy pod městem Volary již silně ubývá právě pro příliš intenzivní rybolov a konkurenční tlak ryb migrujících z Lipna.

Lipan podhorní se v roce 2019 dostal do zájmu odborníků z katedry zoologie a rybářství České zemědělské univerzity v Praze, kteří sledováním vybraných jedinců chtěli zjistit, na jaké vzdálenosti lipani migrují a kde se rozmnožují.

„Pro náš monitoring jsme si vybrali šumavské toky z toho důvodu, že právě ty už jsou jedním z mála míst, kde je možné migrace ryb zaznamenat v původní formě. Například pstruzi obecní z horního úseky řeky Otavy pravidelně migrují až k pramenům řeky Křemelné a řekou Vydrou putují do Modravského a Roklanského potoka a odtud až do hraničních potoků jako jsou Březnický, Luzenský nebo Rokytka,“ seznamuje se zajímavostmi rybích migrací Ondřej Slavík z katedry zoologie a rybářství České zemědělské univerzity v Praze.

„Velkou neznámou však pro nás byla migrace lipana podhorního. Literární údaje uvádějí, že lipani migrují většinou jen v řádech stovek metrů nebo několika málo kilometrů. Proto jsme v roce 2019 vybavili vysílačkami 52 lipanů, které jsme vylovili v přítoku Teplé Vltavy, v řece Řasnaté Vltavě (Řasnici) u obce Hliniště a vypustili je zpět do místa jejich původního výskytu. Následně jsme v průběhu celého roku sbírali data o jejich pohybu,“ dodává Ondřej Slavík.

V létě se označené ryby zprvu pohybovaly pouze mezi proudy a tůněmi v loukách, kterými řeka Řasnice u Hliniště protéká. K zásadní změně ale došlo při podzimním ochlazení. Většina lipanů začala sestupovat po proudu a jednotlivé ryby se brzy objevily v Teplé Vltavě u Lenory a Soumarského mostu.

„Překvapení ale narůstalo s dalším ochlazením okolo Vánoc a v lednu, kdy ryby Vltavou dále klesaly až k obcím Dobrá, Chlum, Pěkná a dokonce Slunečná nedaleko Lipna. Zde přečkaly zimu, aby v březnu a především dubnu, zahájily cestu zpět. Překvapení nebralo konce, když se lipani v Řasnici objevili nejen u Hliniště, kde byli původně označeni, ale migrovali dále proti proudu Stráženskou slatí až k ústí Mechového potoka u Dolního Cazova. Několik jedinců však minulo i toto stanoviště, aby se objevilo až v Hraničním potoce na hranicích s Německem. Motivací pro podzimní a zimní migrace bylo bez vší pochybnosti nalezení bezpečných míst pro přezimování, a pro jarní migrace proti proudu pak nalezení stanovišť pro rozmnožování,“ sděluje zajímavé zjištění Ondřej Slavík.

Délka pozorovaných migrací lipana v NP Šumava přesahovala v jednom směru tři desítky km, což je unikátní zjištění. Nabízí se otázka, jak byly asi původně dlouhé migrace ryb na Šumavě v dobách, kdy přehradní nádrž Lipno neexistovala? Jsme tak mimoděk svědky na našem území již vzácně dlouhých migrací, které se svým rozsahem dají přirovnávat snad jen k migracím ryb na dolním úseku Labe mezi ČR a Německem.

Správa NP Šumava se snaží obnovovat v minulosti poničené populace lipana od roku 2002. Lipany z místní vltavské populace chová v polopřirozených podmínkách v rybí líhni v Borových Ladech a vysazuje je do šumavských toků. Navrací tak lipana pouze tam, kde již kvůli příliš intenzivnímu rybolovu z přírody vymizel. To se týká i rybářských revírů na území národního parku, ve kterých se od letošního roku nesmí lovit.

„Každý rok na přelomu dubna a května lipany řízeně rozmnožujeme. Ze stálého generačního hejna chovaného v průtočných nádržích na přirozené a umělé potravě lipany odlovíme, roztřídíme na samice (jikrnačky) a samce (mlíčáky) a suchou metodou vytřeme. Nejdříve získáme jikry ze zralých jikrnaček, následně jikry osemeníme mlíčím a oplodněné jikry inkubujeme na takzvaných Zugzkých lahvích. Část vykuleného plůdku použijeme na posílení našeho generačního hejna a část vysadíme do přírodních nádrží s přirozenou potravou. Odrostlé ryby pak vysazujeme na podzim do našich rybářských revírů,“ představuje historii chovu lipana podhorního Zbyněk Janči, z oddělení zoologie Správy NP Šumava.

Telemetrické sledování lipana podhorního je v současnosti podpořeno projektem TAČR „Vývoj technického opatření k zamezení migrace nežádoucích druhů ryb nad ÚN Lipno“.

tisková zpráva NP Šumava

Cisco s Microsoftem dosáhly při přenosu dat podmořským kabelem závratných 800 Gbps

Společnosti Cisco a Microsoft dokázaly prostřednictvím transatlantického podmořského kabelu přenášet data rychlostí 800 Gbps na …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close