Sciencemag.cz
Doporučujeme
Viz známá Simonova sázka: ceny libovolných 5 komodit vybraných protistranou budou spíše klesat než růst.
Hádky o české zásoby lithia v předvolebním období prakticky pominuly jeden dosti podstatný aspekt. Cena tohoto kovu se odvíjí od aktuálního technologického vývoje – a jinak řečeno, doba kamenná také neskončila kvůli tomu, že by došel pazourek.
Existují věci, jejichž hodnota je v dlouhém časovém horizontu docela stabilní a příliš nezávisí na jejich technologickém využití; asi hlavně zlato. Lithium ale představuje úplně jiný případ, dnešní cena se odvíjí prakticky zcela od poptávky po Li-Ion bateriích (lithium v roli antidepresiva staršího typu pomiňme, a to i když příslušné medikamenty užívá stále větší podíl populace). Zásoby lithia jsou opravdu omezené, jenže právě kvůli tomu a ceně tohoto kovu se masivně investuje do dalších technologií; nadějné se zdají být např. baterie sodíkové nebo hořčíkové, které by jinak fungovaly na obdobných principech jako Li-Ion, ale projektů běží celá řada (sodíková Na-Ion baterie by měla zřejmě na jednotku hmotnosti menší kapacitu, ale rozdíl v ceně to může snadno převážit).
Ve skutečnosti neexistuje žádná záruka, že cena lithia dále poroste; lithium se zde nachází spíše v pozici kovů vzácných zemin, jichž je také omezeně, a právě proto by se průmysl závislosti na nich velmi rád zbavil. Kde se dnes používá skandium, yttrium a lanthan, můžeme zítra najít třeba grafen.
Stačí se podívat, jak brutálně klesla v posledním desetiletí cena ropy a jaké problémy to způsobilo zemím, které tuto surovinu pokládaly za nevyčerpatelný zdroj příjmů (zde můžeme za novou technologii pokládat ne náhradu jinou surovinou, ale těžbu z břidlic). V našich podmínkách platí něco podobného pro uhlí – kdyby v minulosti někdo argumentoval, že se má nechat na horší časy, mohlo by se snadno dojít do situace, kdy se těžba nevyplatí už vůbec. Známá je v této souvislosti tzv. Simonova sázka, kdy se ekonom Julian Simon v roce 1980 vsadil, že ceny libovolných 5 komodit vybraných protistranou do roku 1990 budou spíše klesat než růst (po očištění o inflaci). Protistrana zvolila měď, chrom, nikl, cín a wolfram, Simon vyhrál 5:0.
Tím není řečeno, že za 20 let bude lithium za polovinu, ale klidně se to stát může (stejně jako to, že křivka bude skákat sem a tam). Úplně jinou otázkou je, kdo lithium bude těžit, kdo ho bude zpracovávat a za kolik a co stát udělá s penězi, které tato získá, to však tématem této glosy není. Syslit zásoby ale není dobrý nápad a už vůbec ne nějaká sázka na jistotu; doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamene a ani ropa nějak nedošla. Kdo si je jist tím, že cena lithia dále poroste, může si na toto přesvědčení vsadit vlastní peníze a spekulovat s příslušnou komoditou.
Přesně tak. Tohle si myslím ze stejných a podobných důvodů už celkem dlouho. V dlouhodobém horizontu bych si nevsadil ani na zlato. Teď se do něj ještě vyplatí ukládat úspory. Ale jakmile uslyšíte o prvním projektu reálné těžby na asteroidech, tak rychle prodávejte všechny své investice do vzácných prvků. Zásoby jsou omezené, ale jen na zemi. V kosmu jsou moře, kde místo ostrovů plavou obří diamanty. A co se týká lithia. Myslím, že nové technologie jsou velmi blízko. Vlády světových velmocí by nepodávaly prohlášení o zákazu spalovacích motorů, kdyby neměli své informace.
k tomu zlatu a diamantům. ono si ale vemte, že diamanty se dají vyrábět průmyslově už dnes, ale pak prostě nemají „štempl“ a investiční cenu (i když pro technologické využití je to jedno, ale to u zlata a diamantů dělá jen menší část ceny). tady bych teda viděl jinou situaci než u lithia. může být, že přitáhnete k Zemi zlatý asteroid, ale stejně třeba pozemské zlato půjde nějak odlišit a cenu bude mít dál řádově vyšší než zlato asteroidové. (když do evropy přišlo zlato z říše inků, nebyl způsob, jak ho odlišit, čili historické paralely nám asi taky moc nepomůžou) netvrdím, že to tak bude, ale nevylučoval bych ani takovýhle zdánlivě absurdní scénář.