Sciencemag.cz
Doporučujeme
Poblíž Mléčné dráhy se nachází několik trpasličích galaxií; největší z nich jsou Malé a Velké Magellanovo mračno. Obě galaxie kolem té naší obíhají a pomocí slapových sil z nich mnohem hmotnější Mléčná dráha vyrvala obrovský mrak plynu označovaný jako Magellanův proud.
Nové astronomické modely vyvinuté vědci z University of Wisconsin-Madison a Space Telescope Science Institute rekonstruují vznik a vývoj Magellanova proudu během posledních asi 3,5 miliardy let. Na základě nejnovějších údajů o struktuře plynu vědci došli k závěru, že proud se může nacházet pětkrát blíže k Zemi, než se dosud myslelo; vlastně by už měl být ve vnější části disku Mléčné dráhy. Z toho dále vyplývá, že že proud se oproti dosavadním předpokladům může srazit s Mléčnou dráhou mnohem dříve. Výsledkem by měla mj. být zrychlená tvorba hvězd. K tomu by mělo dojít za asi 50 milionů let.
Nové modely také poskytují přesnou předpověď místa, kde by se v proudu měly nacházet hvězdy vytržené ze svých mateřských galaxií spolu s plynem. Dosud se takových hvězd podařilo identifikovat pouze několik, a to navíc jen předběžně. Budoucí pozorování dalekohledem by mohla ukázat, zda se hvězdy na předpovězených místech opravdu vyskytují, a tím správnost nového modelu potvrdit či vyvrátit. (Z toho, že proud má být blíže k nám, dále vyplývá, že hvězdy by mělo jít snadněji zachytit.)
Studie je založena jak na nejnovějších datech, tak na odlišných předpokladech o historii Magellanových mračen a proudu. V roce 2020 autoři nové studie přišli s hypotézou, že proud je obklopen rozsáhlou korónou z teplého plynu. Zapojili tedy tuto novou korónu do svých simulací a zároveň zohlednili nový model vývoje obou trpasličích galaxií, který naznačuje, že kolem naší Galaxie obíhají relativně krátce, jen asi 3 miliardy let.
Podle této nové rekonstrukce v okamžiku, kdy byly trpasličí galaxie zachyceny Mléčnou dráhou, obíhalo Malé Magellanovo mračno kolem Velkého Magellanova mračna v opačném směru, než se dříve soudilo. Tento směr oběhu tlačil a táhl proud tak, že se obloukem přibližoval k Zemi, namísto toho, aby směřoval dál do mezigalaktického prostoru. Nejbližší kus proudu je tak pravděpodobně pouhých 20 kiloparseků (asi 65 000 světelných let) od Země. Samotné Malé a Velké Magellanovo mračno se nacházejí ve vzdálenosti 55 až 60 kiloparseků.
Odlišná vzdálenost by znamenala, že bude potřeba přehodnotit i další dosud předpokládané vlastnosti proudu, např. jeho hmotnost a hustotu. Pokud je proud tak blízko, pak oproti předchozím odhadům bude pravděpodobně mít jen jen pětinovou hmotnost.
Scott Lucchini et al, The Magellanic Stream at 20 kpc: A New Orbital History for the Magellanic Clouds, The Astrophysical Journal Letters (2021). DOI: 10.3847/2041-8213/ac3338
Zdroj: University of Wisconsin-Madison / Phys.org
