Pohled na plyn z Magellanových mračen soustavě, jak by mohl vypadat na noční obloze. Obrázek, je převzatý přímo z numerických simulací. Kredit: Colin Legg / Scott Lucchini

Magellanův proud je k Mléčné dráze mnohem blíže

Poblíž Mléčné dráhy se nachází několik trpasličích galaxií; největší z nich jsou Malé a Velké Magellanovo mračno. Obě galaxie kolem té naší obíhají a pomocí slapových sil z nich mnohem hmotnější Mléčná dráha vyrvala obrovský mrak plynu označovaný jako Magellanův proud.
Nové astronomické modely vyvinuté vědci z University of Wisconsin-Madison a Space Telescope Science Institute rekonstruují vznik a vývoj Magellanova proudu během posledních asi 3,5 miliardy let. Na základě nejnovějších údajů o struktuře plynu vědci došli k závěru, že proud se může nacházet pětkrát blíže k Zemi, než se dosud myslelo; vlastně by už měl být ve vnější části disku Mléčné dráhy. Z toho dále vyplývá, že že proud se oproti dosavadním předpokladům může srazit s Mléčnou dráhou mnohem dříve. Výsledkem by měla mj. být zrychlená tvorba hvězd. K tomu by mělo dojít za asi 50 milionů let.
Nové modely také poskytují přesnou předpověď místa, kde by se v proudu měly nacházet hvězdy vytržené ze svých mateřských galaxií spolu s plynem. Dosud se takových hvězd podařilo identifikovat pouze několik, a to navíc jen předběžně. Budoucí pozorování dalekohledem by mohla ukázat, zda se hvězdy na předpovězených místech opravdu vyskytují, a tím správnost nového modelu potvrdit či vyvrátit. (Z toho, že proud má být blíže k nám, dále vyplývá, že hvězdy by mělo jít snadněji zachytit.)
Studie je založena jak na nejnovějších datech, tak na odlišných předpokladech o historii Magellanových mračen a proudu. V roce 2020 autoři nové studie přišli s hypotézou, že proud je obklopen rozsáhlou korónou z teplého plynu. Zapojili tedy tuto novou korónu do svých simulací a zároveň zohlednili nový model vývoje obou trpasličích galaxií, který naznačuje, že kolem naší Galaxie obíhají relativně krátce, jen asi 3 miliardy let.
Podle této nové rekonstrukce v okamžiku, kdy byly trpasličí galaxie zachyceny Mléčnou dráhou, obíhalo Malé Magellanovo mračno kolem Velkého Magellanova mračna v opačném směru, než se dříve soudilo. Tento směr oběhu tlačil a táhl proud tak, že se obloukem přibližoval k Zemi, namísto toho, aby směřoval dál do mezigalaktického prostoru. Nejbližší kus proudu je tak pravděpodobně pouhých 20 kiloparseků (asi 65 000 světelných let) od Země. Samotné Malé a Velké Magellanovo mračno se nacházejí ve vzdálenosti 55 až 60 kiloparseků.
Odlišná vzdálenost by znamenala, že bude potřeba přehodnotit i další dosud předpokládané vlastnosti proudu, např. jeho hmotnost a hustotu. Pokud je proud tak blízko, pak oproti předchozím odhadům bude pravděpodobně mít jen jen pětinovou hmotnost.

Scott Lucchini et al, The Magellanic Stream at 20 kpc: A New Orbital History for the Magellanic Clouds, The Astrophysical Journal Letters (2021). DOI: 10.3847/2041-8213/ac3338
Zdroj: University of Wisconsin-Madison / Phys.org

Pes mohl být klíčová obchodní komodita

Psi byli tak cenní, že se s nimi obchodovalo, a to zřejmě i na větší …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close