Magnon si můžeme představit jako kvazičástici – jde o vlnu/proud, který při svém šíření materiálem převrací spiny. Oproti elektronům přinášejí magnony při přenosu informace několik výhod, především nižší šum/odpor, což znamená nižší energetickou spotřebu i méně problémů s chlazením. Vědci z University of California v Riverside doporučují představit si to jako vlnu na stadionu, kdy se lidé zvedají jeden za druhým. Fyzicky vlastně žádná částice necestuje materiálem, takže nevznikají energetické ztráty (poznámka: i když nějaké ztráty vznikají a možná lepší analogií je domino, nějak spolu okolní částice „fyzicky“ interagovat musejí). Magnonová vlna se realizuje v elektrickém izolantu, takže není doprovázena elektrickým proudem.
Viz také: Magnonová spintronika
Tým vedený Alexandrem Balandinem z UC Riverside nyní vytvořil čip, který generoval magnonovou (spinovou) vlnu a popsal přenos tohoto proudu mezi vysílačem a přijímačem. Ukázalo se, že fungování tohoto jevu zatím dobře nerozumíme. Při nízkém výkonu vše probíhalo očekávaným způsobem, ale při vyšším výkonu se náhle zvýšil i odpor (šum, tepelné ztráty). Což by ale nemuselo vadit, pokud je cílem zpracování informací, kdy se snažíme naopak pracovat s co nejnižším výkonem.
S. Rumyantsev et al, The discrete noise of magnons, Applied Physics Letters (2019). DOI: 10.1063/1.5088651
Zdroj: Eurekaler.org