Sciencemag.cz
Doporučujeme
Text napsaný v rámci nějakého omezení musí na toto omezení nějak odkazovat.
…
Jeden velmi jednoduchý příklad /matematických omezení v literární tvorbě/ je využíván v takzvaných lipogramech. To jsou texty, v nichž jsou zakázána určitá písmena. (Slovo „lipogram“ pochází z řeckého výrazu pro „vynechat písmeno“.) Nejznámějším lipogramatickým románem je La Disparition (Zmizení) našeho starého známého Georgese Pereca z roku 1969. Tento text splňuje jediný axiom: Písmeno e je zakázáno. Vynechání právě tohoto písmene je největší výzva, protože ve většině evropských jazyků, ne-li ve všech, je to písmeno nejběžnější. Ve francouzštině v normálním textu ečka (samotná nebo s akcenty – e nebo e či e) tvoří víc než šestinu všech písmen. Schválně si zkuste napsat aspoň jednu větu bez e. Obtížný úkol, co vy na to? (No viděli jste, co se mi povedlo? Nebo spíš: Unikl vám snad můj mimořádný výkon?)
Oulipo lipogramy nevynalezlo. Mají za sebou dlouhou minulost, která sahá až do antického Řecka, kde v šestém století před naším letopočtem napsal básník Lasus z Hermione přinejmenším dvě básně, které se záměrně vyhýbaly písmenu sigma; podle všeho proto, že ho Lasus neměl rád. Každému podle jeho gusta, že ano. Byzantská encyklopedie z desátého století s názvem Suda zmiňuje ještě ambicióznější podnik. Je zde řeč o básníkovi jménem Tryphiodorus, který bezmála tisíc let po Lasovi vytvořil lipogramatickou verzi Homérovy Odysseie. Odysseia má 24 knih a řecká alfabéta 24 písmen, aspoň tehdy tomu tak bylo. Každá kniha Tryphiodorovy Odysseie (která je bohužel ztracená) vypouští jedno písmeno: v první knize není ani jedna α, ve druhé není žádná β a tak dále.
A La Disparition ani nebyla prvním románem, který vynechal písmena e. Tato čest patří knize nazvané Gadsby, dnes už téměř zapomenutému dílu Ernesta Vincenta Wrighta z roku 1939. Členové Oulipa měli pro texty vytvořené v oulipovském duchu, které však předešly založení skupiny, zavedený termín: předjímavý plagiát. (A La Disparition obsahuje spikleneckou narážku na předjímavý plagiát v Gadsbym: postavu pojmenovanou lord Gadsby V. Wright.)
Wrightova práce, stejně jako jiný lipogram, provokuje k otázce: Jistě, je to důmyslné, ale k čemu to je? Vznikne díky tomu dobré umění? Nebyl žádný konkrétní důvod, proč napsat Gadsbyho bez písmene e – v textu není nic, co by toto rozhodnutí nějak ospravedlňovalo. Nemám nic proti intelektuálním výzvám, ale člověk by rád měl dojem, že to není jen neplodná hříčka. A právě to je podle mě důvod, proč La Disparition ční nad většinou ostatních lipogramatických textů. Nejde jen o to, že vytvořit celou knihu bez použití nejběžnějšího písmene ve vašem jazyce je neskutečně obtížný technický problém.
Perecova kniha navíc dodržuje jednu ze dvou zásad, které vyhlásil jiný člen Oulipa Jacques Roubaud: že text napsaný v rámci nějakého omezení musí na toto omezení nějak odkazovat. (O jeho druhé zásadě vám povím později.) Děj La Disparition se točí kolem pátrání po čemsi, co schází; postavy románu si nakonec uvědomí, že je to právě písmeno e. V knize jsou vodítka pro čtenáře, například že kapitoly jsou číslovány od 1 do 26, přičemž pátá kapitola chybí (protože e je páté písmeno abecedy). Ale jsou tu i vodítka pro postavy příběhu. Je v ní nemocniční oddělení s 26 lůžky, ale na lůžku číslo 5 nikdo neleží; objevuje se encyklopedie o 26 svazcích, ale Svazek V chybí. Roubaud o La Disparition píše, že je to „román o zmizení, zmizení e; je to tedy jednak příběh o tom, co vypráví, jednak příběh o omezení, jež vytváří to, co se vypráví“.
…
Novější lipogramatický text, který podobně jako La Disparition odkazuje na vlastní strukturu a omezení, pochází z roku 2001, napsal ho Mark Dunn a jmenuje se Ella Minnow Pea – už ve jménu titulní postavy je náznak toho, co se bude dít; zní totiž jako sled hlásek l, m, n, o, p. Děj knihy je zasazen na fiktivní ostrov Nollop, jehož obyvatelé uctívají Nevina Nollopa, domnělého autora slavného pangramu „The quick brown fox jumps over the lazy dog“. (Pokud to snad neznáte, pangram je věta nebo slovní spojení, které obsahuje všechna písmena abecedy.) Na ostrově je Nollopova socha a tento pangram je vytesán na podstavci. Jednoho dne odpadne jedna z dlaždic, na nichž jsou litery nápisu, a vládci ostrova to pochopí jako božský pokyn, že toto písmeno musí být vyškrtnuto z abecedy a zakázáno. V tomto okamžiku písmeno mizí i z textu knihy. Ze sochy odpadávají další písmena a jsou také zakazována. Vláda rozhodne, že jediná možnost, jak tento proces zastavit, by byla, kdyby se prokázalo, že Nollop ve skutečnosti není božstvo – a to by se mohlo stát jen v případě, že by se našel kratší pangram.
V hodině dvanácté, když už zbývají jen písmena l, m, n, o a p, titulní hrdinka Ella přijde na pangram v délce 32 písmen (o tři kratší, než byl ten Nollopův), abeceda může být obnovena a všichni žijí šťastně až do smrti.
úryvek z knihy:
Sarah Hartová:
Za devatero nulami
Zázračné spojitosti mezi matematikou a literaturou
Argo a Dokořán 2025
O knize na stránkách vydavatele
