Sciencemag.cz
Doporučujeme
Především – toto je text pro zábavu a abstraktní matematický nadhled, není cílem navrhovat jakékoliv reformy volebního systému a už vůbec ne doporučovat volbu konkrétních stran. Následující model má ukazovat, že/jak jsou lidé ovlivnitelní. Na čemž ale není nic samo o sobě špatného. (Respektive těžko to může být jinak, viz už Archimedovy úvahy, že z absolutně pevného bodu se pohne celým vesmírem. Prostě na základě vnějších vstupů se mění výstup, u člověka jako u stroje. Kdybychom nebyli ovlivnitelní, nenaučíme se číst. Jako někdo učí lidi číst, tak političtí marketéři je „učí“, koho, volit.)
Nicméně k podstatě věci, tedy k samotnému modelu, který následující vědecká studie (PH: publikovaná ve fyzikálním, ne sociálněvědném médiu, za mě kladná reference) zastává: ve velkých volebních obvodech se mají volby, alespoň ve smyslu A vs. B, mít tendenci k sobě ve výsledku blížit.
Už tady si samozřejmě můžeme položit otázku, co je to velký volební obvod, viz dále.
Příslušná studie považuje velký volební obvod za takový, který má od sebe se jasně lišící části, nejspíš geografické (poznámka: ale dnes jistě nejen: sociální bubliny etc.). Studie to přirovnává k Isingovu (fyzikálnímu) modelu, mřížkové struktuře, kde se vzájemně ovlivňují body vedle sebe typu čistě fyzikálních interakcí, elektrických nábojů, spinů apod.
Pokud se v obvodu volí jako v celku a hlasy se počítají jednotně a podobně se zveřejňují průzkumy veřejného mínění, potom prý mají lidé tendenci se chovat (spíš) následujícím způsobem: vymezovat se vůči celkové většině, ale být spíše loajální ke své skupině. Což má vést k tomu, že ve volbách X vs. Y se výsledky pak mají víc a víc blížit 1 :1 (a třeba i oproti starším průzkumům nakonec dopadnout naopak; nicméně v tomto výzkumu nemá jít o nějakou systematickou chybu v průzkumech, ale o trend ke sbližování výsledku; někdo vede o 20 %, vyhraje spíš o 1 %, možná dokonce o 1 % vyhraje ten druhý).
Aby se to tedy nějak konkretizovalo pro lepší představu. Máme geograficky rozdělenou zemi (dle původní studie), západní Polsko volí jinak než východní Polsko. Lidé prý (v tomto modelu, který má mít nějakou empirickou podporu) mají tendenci spíš se vymezovat proti většině – celkové. Tedy pokud podle předvolebních průzkumů celkově povede kandidát preferovaný ve východním Polsku, stane se, že i jeho někteří (cca) příznivci na západě k volbám spíš nepřijdou nebo budou volit opačně; spíše budou loajální ke „své“ než „celkové“ skupině, ať už to znamená cokoliv.
Takže celkový součet hlasů se pak bude blížit k dramatičtějšímu finále.
Platí-li to tak, není to celkem legrační?
O. Devauchelle et al, Dislike of general opinion makes for tight elections, Physical Review E (2024). DOI: 10.1103/PhysRevE.109.044106. On arXiv: DOI: 10.48550/arxiv.2402.12207
David Appell: Why do large electorates tend towards evenly split results?, phys.org
K tomu pár dodatečných zcela subjektivních poznámek:
Kde se volby přepočítávají po jednotlivých státech, ne celkově (prezidentské volby v USA), pak tento efekt vyšumí v tom smyslu, že posun (řekněme) o procento výsledek v daném státu obvykle nezmění.
Původní studie naznačuje, že posun k poměru 1 : 1 má být typický pro demokratické státy. A kde to tak není? Tak samozřejmě mnohde volby nejsou tak docela volby. Nicméně přece zase existuje i tendence lidí připojovat se k (budoucím, očekávaným) vítězům (zase vůbec nemíním jako něco apriori špatného – prostě zvládli lépe předvolební střet např.), prostě ve hře jsou i jiné mechanismy… Přece známe i situace, kdy oproti vyrovnanému předvolebnímu průzkumu byl výsledek jednoznačný. Studie obecně tvrdí, že v celkem malých oblastech, jako je např. Island, pak model vede k výrazným výhrám jedné strany i v demokratické společnosti. Větší společnosti (hranice asi 1 milion voličů) už mají tendenci se rozdělovat tak, že se většina spojuje pouze s podobně smýšlejícími lidmi.
PH: Hm, takže lidé budou mít (trochu) tendenci volit proti tomu, co vnímají jako „celkový výsledek“? A to i při volbách v konkrétním kraji, třeba? (Viz výše ta hranice 1 milionu?)
(Výše uvedený příklad „rozdělené země“ je navíc „geograficky homogenní“; dnes to ale asi víc funguje ne čistě geograficky, ale spíše města vs. venkov, bublina vs. bublina…)
Nicméně tak či tak – na výsledky voleb se dá sázet, takže v tomto smyslu lze modely proti sobě rozhodně testovat, což právě spojuje (možná jako jediné?) úvahy o politice s vědou. A to má být smyslem i této glosy. Tak jako na výsledky fotbalu může sázet i ten, kdo se na fotbal nedívá, ale má analytické myšlení (a existuje obor matematiky sportu), tak podobě… (Hodnotí se tak kompetence politologů? Nebo jen něco vysvětlují ex post?)
