Sciencemag.cz
Doporučujeme
Stavební činnost v českých zemích ovlivňovaly negativně především válečné konflikty, méně často už epidemie nebo hladomory. Největší pokles stavební činnosti spadá do období kolem třicetileté války (1618-1648) a let 1730-1780, tedy do období, kdy na našem území vládla zejména Marie Terezie. Naopak zvýšenou stavební aktivitu zaznamenali vědci ve 20. letech 18. století a také v roce velké vichřice (1833). Vyplývá to z českých dendrochronologických databází a výzkumu vědců z několika institucí včetně Mendelovy univerzity v Brně.
Odborníci analyzovali celkem 6514 vzorků dřeva (smrk, jedle, borovice, dub), u kterých je jasné datum pokácení v lese. Tato unikátní databáze odhalila ve stavební činnosti v letech 1450-1950 značené rozdíly. „Stavební činnost byla jasně ovlivněna socioekonomickými a politickými změnami v zemi,“ uvedl Tomáš Kolář z Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU.
Vědci analyzovaná data dávali do souvislosti s válečnými konflikty, obdobími hladomoru, morových ran a dalších epidemií. Zajímal je také vliv klimatických změn nebo sezónních jevů jako jsou vichřice. V období třicetileté války, kdy byly české změně pustošeny častými vpády vojsk včetně těch švédských, došlo k poklesu stavební činnosti o 34 procent. V tomto poměrně krátkém období navíc zaznamenaly české země několik morových ran. V součtu pokles stavební činnosti koreluje s poklesem populace. „Během tří desetiletí po válce se stavební činnost vyjádřená kácením stavebního dřeva více než zdvojnásobila. Týká se to zejména církevních staveb,“ uvedl Michal Rybníček z MENDELU.
Druhé období nízkých hodnot pokrýval poměrně dlouhý interval od 30. do 80. let 18. století, což má souvislost opět s válečnými konflikty, ale také tyfem, úplavicí a hladomorem. Právě období války o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století po nástupu Marie Terezie na trůn koreluje s nejvýznamnější stavebním poklesem, konkrétně o 45 procent. „Znatelný pokles jsme zaznamenali i v souvislosti s hladovými roky let 1770-1772. Oproti tomu zvýšená stavební aktivita spadá do 20tých a 90tých let 18. století,“ uvedl Kolář.
Další pokles stavební činnosti prokázali vědci za napoleonských válek, týkal se především venkovské zástavby. Také v tomto případě jde o období, kdy se na českém území bezprostředně válčilo. Válečné konflikty doprovázely také epidemie tyfu či úplavice. Od středověku do roku 1715 obyvatelstvo postihoval v pravidelných intervalech také mor. Vědci v souvislosti s epidemiemi nezaznamenali podobně významné poklesy stavební činnosti jako u válek, přesto byl mírný pokles zřejmý a týkal se zejména venkovské zástavby.
Odborníci analyzovali také klimatické změny jako jsou vlhké a sušší periody. Ty na stavební činnost prakticky vliv neměly. Opakem jsou z logických důvodů vichřice, kdy je stavební dřevo lehce dostupné. „Zcela zřejmá je souvislost s vyšší frekvencí silných větrů mezi 20. a 40. lety 19. století s maximálním počtem pokácených stromů v roce 1833,“ dodal Rybníček, podle kterého studie jasně prokázala, že dendrochronologické databáze mají velký potenciál pro studium lidské činnosti v minulosti.
