Sciencemag.cz
Related Articles
Přehradní nádrže nejsou pouze zásobárnami vody, ale také aktivními biogeochemickými systémy, ve kterých vznikají a zanikají skleníkové plyny. Jedním z nejvýznamnějších je metan, plyn s výrazně silnějším oteplovacím účinkem než oxid uhličitý. Nová studie vědců Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR, Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Přírodovědecké fakulty Palackého univerzity, publikovaná v prestižním časopise Water Research, ukazuje, že chování metanu v nádržích je mnohem složitější, než se dosud předpokládalo.
Autoři analyzovali unikátní víceletý soubor dat z Římovské nádrže z let 2016–2023. Vzorky odebírali na několika místech v podélném profilu nádrže od přítoku až ke hrázi a zároveň z různých hloubek vodního sloupce. Díky tomu bylo možné sledovat nejen klasické hromadění metanu v hlubokých, bezkyslíkatých vrstvách, ale také jeho pohyb v nádrži a vznik míst s mimořádně vysokými koncentracemi.
Studie potvrdila, že velké množství metanu se během letní stratifikace (teplotního rozvrstvení vody) ukládá v hlubokých chladných vodách, zejména v jezerní části u hráze. Překvapivě se však ukázalo, že významné „hotspoty“ vznikají také v horní části nádrže, kde se říční voda mění v jezerní prostředí. Právě zde vědci opakovaně naměřili zvýšené koncentrace metanu u hladiny, odkud se může uvolňovat do atmosféry. Dalším důležitým zjištěním byly metanové vrstvy ve středních hloubkách, které pravděpodobně vznikají přesunem vody bohaté na metan vlivem vnitřního proudění v nádrži.
Výsledky jasně ukazují, že pro správné pochopení emisí metanu z přehrad nestačí sledovat pouze hluboké vrstvy u hráze. Klíčová je celá prostorová struktura nádrže, její hydrodynamika, stáří vody, obsah kyslíku i sezónní změny. Římovská nádrž tak slouží jako modelový příklad toho, jak mohou přehradní ekosystémy zadržovat, přemisťovat i uvolňovat metan v závislosti na počasí, sezoně, stratifikaci a vnitřním proudění. Zároveň je však zřejmé, že každá nádrž má rozdílné charakteristiky (hloubku, zadržení vody, rychlost proudění), a proto procesy spojené s emisemi metanu se proto mohou jinde odehrávat odlišně. Abychom tyto mechanismy pochopili v globálním měřítku, bude v budoucnu klíčové rozšířit obdobná komplexní měření na větší množství různých typů nádrží.
Zdroj: Matoušů A., Rychtecký P., Kolář V., Frouzová J., Tušer M., Rulík M., Jarošík J., & Znachor P. (2026). Methane dynamics in a stratified temperate reservoir: Accumulation, redistribution and hotspots. Water Research 303: 126204. https://doi.org/10.1016/j.watres.2026.126204
