(c) Graphicstock

Na barvách samohlásek se prý shodnou nejen synestetici

Alespoň do určité míry. Samohlásku „á“ si údajně spíš představujeme červenou než zelenou a „í“ je zase spíš světlé než tmavé.

Syntestézie, tedy automatické propojování vjemů z různých smyslů, je celkem raritní způsob vnímání, kdy barvy chutnají či zní nebo tóny voní. V malé míře to má asi každý z nás (a může to podpořit i nějakou změnou stavu vědomí). Pro umělce a možná i jiné lidi jde spíš o vítané obohacení než o nemoc, ovšem jistě to může být i nepříjemné. Výskyt syntestézie v populaci se uvádí kolem 4 %.

Výzkum na nizozemské Radboud University Nijmegen a University of Edinburgh se soustředil na to, jak lidé se syntestézií i ostatní přiřazují barvy samohláskám – ti „ostatní“ primárně takový vjem nemají, ale když jsou vyzváni, aby si na barevné škále vybrali, něco zvolí, a to celkem konzistentně. Samohlásky výzkumníci zvolili asi celkem logicky proto, že jich je na rozdíl od souhlásek zhruba tolik jako základních barev. Ostatně známá je v tomto ohledu Rimbaudova báseň začínající slovy: A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek (překlad V. Nezval). Nabokov si zase I představoval žluté a A mělo barvu ebenu.
Reálné výsledky testu s více než 1 000 účastníky ukázaly, že výsledky jsou celkem jednotné bez ohledu na to, zda dotyční mají synestézii, byť synestetici prováděli přiřazení jednoznačněji (bylo odlišnější od náhodného přiřazení). Jak už bylo řečeno v úvodu, např. A vyšlo spíše červené než zelené a I spíše světlé než tmavé. V dřívějších výzkumech se ukázalo, že světlejší barvy se asociují s vyššími zvuky, zde však hrály roli jiné mechanismy, zejména povaha jazyka. Otázkou je, zda by výsledky byly univerzální bez ohledu na jazyky mluvčích.
Přiřazení samohlásek barvám bylo výrazně „digitální“, tj. i u synestetiků, kteří provádějí třídění nedobrovolně, se samohlásky pojily se základními barvami, nebyly rozmístěny na koláči duhy jako celku (modré nebo červené, ne tolik fialové či oranžové). Některé samohlásky jsou si na základě přiřazení barev také podobnější než jiné.

Christine Cuskley, Mark Dingemanse, Simon Kirby, Tessa M. van Leeuwen. Cross-modal associations and synesthesia: Categorical perception and structure in vowel–color mappings in a large online sample. Behavior Research Methods, 2019; DOI: 10.3758/s13428-019-01203-7
Zdroj: ScienceDaily

Poznámky PH: Možná i nějaký vliv abecedy – a, e, i, o u, y budeme mít tendenci řadit za sebou stejně jako barvy na koláči duhy, nebo podle světlosti od bílé po černou apod.? Čili pak by záleželo i na tom, v jaké podobě nám bude předložena barevná škála?
Sám bych se musel hodně nutit, žádné barvy se mi se samohláskami nespojují. Pouze „u“ mi přijde tmavé, hluboké (under, unter? I když je i up a under se jinak čte; je vůbec otázka, zda barvy přiřazujeme spíše zvuku nebo grafickému symbolu; výše uvedené je podle zvuku, tj. zdroj uvádí „í“ jako „ee“ apod., „á“ jako „aa“; „y“ bychom v češtině asi přiřadili tmavší barvu než „i“, a to navzdory tomu, že výslovnost je dnes již v obou případech stejná.)

(c) NASA, licence obrázku public domain

Sonda Mars Express spatřila pozůstatek dávné řeky

Mars je mrazivá vyprahlá poušť, ale i přesto na ní najdeme místa, která nám připomínají …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close