Sciencemag.cz
Doporučujeme
Za zábavní pyrotechnikou se samozřejmě skrývá celá řada zajímavých chemických i fyzikálních fíglů.
I když zlatá éra klasických ohňostrojů se již asi chýlí ke konci (čehož lze na jedné straně litovat, ale třeba každý, kdo má psa, ví, jak je to dvojsečné), snad v této souvislosti drobná perlička. Proč v barvách ohňostrojů najdeme tak málo modré? Přitom jde podle většiny průzkumů o nejoblíbenější barvu bez závislosti na konkrétní kultuře.
Nejde ani tak o to, že bychom měli problém modrou barvu vytvořit (i když dejme tomu modrých potravin, modrých nápojů, modrých přírodních barviv atd. zase tolik není). Jejím základem bývají nejčastěji měďnaté sloučeniny. Jenže je-li modrá barva příliš tmavá, zanikne proti tmavé noční obloze. Je-li příliš světlá, vypadá jako bílá. Vlnová délka „dokonalé ohňostrojové modré“ musí být proto v poměrně úzkém rozmezí. Přitom ale modrá má v rámci viditelného spektra malou vlnovou délku, kdy vrchol vlny a údolí se nacházejí blízko u sebe. A to je ladění obtížnější.
Vedle barev (žlutá – sodík, stroncium – červená, baryum – zelená) jsou dalším efektem u ohňostrojů záblesky a jiskry. Těch se dosahuje nejčastěji prostřednictvím dalších kovů. Hliník, hořčík a titan vytvářejí bílé jiskry, železo zlaté. Červené a oranžové jiskry vznikají hlavně přidáváním různých druhů dřevěného uhlí.
Petardy byly známy v Číně již kolem roku. 200 př. n. l., rakety se odpalovaly kolem r. 800 n. l., jejich použití ve vojenství je až pozdější. Nejstarší zapsaný recept na výrobu „černého prachu“ (směs dřevěného uhlí, síry a dusičnanu draselného) pochází z 11. století. Barvy začali do ohňostrojů podle všeho poprvé „přidávat“ ve středověké Itálii.
Zdroj: Paul E. Smith: How do fireworks work? A pyrotechnics chemist explains the science behind the brilliant colors and sounds, The Conversation / Phys.org
