Sciencemag.cz
Doporučujeme
To, co se nám jeví jako velmi okrajové společnosti, možná válčící jen zanedbatelně, mohou být ve skutečnosti potomci vysoce konkurenčních a komplexněji organizovaných lidí.
Komplexní lovci-sběrači, jejich migrace a biologie
Existují jak archeologicky, tak etnograficky popsaní lovci-sběrači, kteří se značně liší od klasických Křováků nebo australských domorodců, v nichž spatřujeme analogie hluboké minulosti. Patří mezi ně Natufové ze Středního východu, Džómonové z Japonska, Čumašové z jižní Kalifornie, některé pobřežní eskymácké skupiny a obyvatelé severozápadního pobřeží, jako jsou Tlingitové, stejně jako četní obyvatelé pobřeží Nové Guineje, Kalusové na jihozápadě Floridy a možná i lidé žijící podél dolního toku řeky Murray-Darling v Austrálii.
Jak již bylo zmíněno, tyto národy většinou zakládaly stálé vesnice, skladovaly potraviny a jejich společnost byla složitě organizovaná. Investovali do vybavení, jako byly čluny a pasti na ryby, do chrámových mohyl a do obrany vesnic. To znamená, že jejich chování se mnohem více podobalo tomu, jak si představujeme kmenově organizované zemědělce, nebo dokonce náčelnictví, spíše než mobilní lovce-sběrače. Peter Rowley-Conwy (2001) zpochybňuje názor, že všichni lidé žili jako prostí lovci-sběrači po celý pleistocén. Na základě archeologických důkazů usuzuje, že komplexní lovci-sběrači se mohli objevit možná již před 90 000 lety. Dále tvrdí, že skupiny lovců-sběračů se mohly přeměňovat z prvotních na komplexní a zpět v důsledku změn klimatu a dostupnosti potravin, a to zejména v pobřežních oblastech přímo postižených táním ledovců. Sassaman (2004) uvádí další příklady ze Severní Ameriky.
Vzhledem k tomu, že historie komplexních lovců-sběračů sahá do hlubší minulosti, než se obvykle uvažuje, musíme uvážit několik důležitých faktorů. Jejich potenciální míra růstu populace mohla být vyšší, nežli pozorujeme u současných lovců-sběračů. To mohlo vést k větší konkurenci o zdroje a častějšímu válčení mezi těmito skupinami. Očekávali bychom, že některé skupiny byly v důsledku takovéto konkurence vytlačeny do okrajovějších prostředí, kde dnes nacházíme například rovnostářské zemědělce z vysočiny na Nové Guineji nebo jihoafrické Janomamy, případně komplexní lovce-sběrače.
Když poražené skupiny prchaly, přesouvaly se do okrajovějších oblastí. A na základě současného rozložení jazyků můžeme usuzovat, že se někteří ne-zemědělci přestěhovali a nahradili jiné ne-zemědělce (např. v severní Austrálii [Dixon 2002; Tindale 1974] a Kalifornii [Moratto 1984]). Vzhledem k tomu, že intenzivní válčení je z dlouhodobého hlediska vyčerpávající, s největší pravděpodobností zvítězila skupina s nejvyšším tempem růstu. Stejně jako prvotní lovce-sběrače nahrazují zemědělci (Bellwood 2005), nahrazují je i komplexní lovci-sběrači. Očekávali bychom, že konkurence o zdroje mezi komplexními lovci-sběrači vedla k jejich rozšíření do okrajovějších oblastí, kde nahradili jednodušší skupiny, s nimiž se zde setkali. To by nakonec mohlo vytvořit tlak na prvotní lovce-sběrače v nejokrajovějších oblastech, až by se lidé vzdalující se od úspěšnějších konkurentů „rozptýlili“ i do těch nejokrajovějších oblastí.
Existuje několik vcelku analogických příkladů zahrnujících zemědělce a malárii. V těchto případech vede růst populací v oblastech s optimálními podmínkami ke konfliktům a k případnému přesouvání do oblasti, která je tak zamořena malárií, až se zdá, že se zde populace není schopna reprodukovat. Namísto toho je udržována stálým přísunem lidí z oblastí, kde k růstu skutečně dochází. Takový je zřejmě případ zemědělců kmene Nunuů z rovníkové Afriky, kde konfl ikty vytlačují lidi do prostředí s vysokým výskytem malárie (Harms 1987). Podobná situace pravděpodobně nastala mezi Gidray v nížinách jižního pobřeží Papuy Nové Guineje, kteří se živí jako sběrači sága a lovci, ale také pěstovali banány a další plodiny. Zdejší populace žila původně ve vnitrozemí s efektivním tempem růstu 0,5 %. Když ale byla nucena přestěhovat se na malárií zasažené pobřeží, vykazovala následně negativní tempo růstu (Ohtsuka 1996). Šlo o proces nikoli nepodobný tomu, k němuž docházelo v raných městech, jako byl Londýn, jehož prostředí bylo tak nezdravé, že se populace sama biologicky nereprodukovala. Ve skutečnosti rostla díky tomu, že se do města stěhovali lidé z úrodného vnitrozemí.
Tak bychom například mohli mít produktivní říční údolí, kde by populace intenzivně rostly. Mezi skupinami žijícími podél řeky by existovala
konkurence a některé z poražených říčních skupin by měly tendenci od řeky prchnout. Postupem času by tito lidé vytlačili ty skupiny, které sídlily na území dál od řeky. Tento konflikt by také vyústil v poražené skupiny, jež by zase vytlačily ty žijící od řeky ještě o něco dál. Nakonec by tento proces zatlačil některé lidi do oblastí, kde by se nebyli schopni biologicky reprodukovat (kde by velikost populace klesala). V průběhu času by probíhal genový tok směrem z bohatého říčního prostředí ven, ale nikoli naopak. Po velmi dlouhé době by v podstatě všechny geny v okolí řeky pocházely od poříčních lidí navzdory rozložení populací v kteroukoli konkrétní dobu. Takže i kdyby lidé v extrémním prostředí nevedli válku, geneticky by pocházeli z lidí – poříčních lidí –, kteří válčili intenzivně. Příklady tohoto principu lze vidět v oblasti řeky Darling v Austrálii v kontrastu se Západní pouští (Lourandos 1985). Představují jej Eskymáci Netsilikové oproti západním Eskymákům, !Kungové na rozdíl od pobřežních lidí (tzv. Hotentotů) v jižní Africe a lovci lososů ze severozápadního pobřeží oproti vnitrozemským sběračům kapradí. Takže to, co se nám jeví jako velmi okrajové společnosti, možná válčící jen zanedbatelně, mohou být ve skutečnosti potomci vysoce konkurenčních a komplexněji organizovaných lidí.
To by poukazovalo na pravý opak světa tvořeného spoustou mírumilovných lovců-sběračů s nízkou populační hustotou, v němž existují malé ostrůvky intenzivně válčících komplexních lovců-sběračů s vyšší populační hustotou. Byl by to svět gradientu populační hustoty, populačního růstu a intenzity válčení. Ovšem biologicky vzato svět odvozený od těch, kteří válčili nejvíce.
úryvek z knihy
ALLEN MARK W., JONES TERRY L.: Násilí a válčení lovců-sběračů
Academia 2026
O knize na webu dodavatele
