Sciencemag.cz
Doporučujeme
Na Venuši existuje více důkazů o přítomnosti čpavku, který se může vyskytovat v obyvatelných částech mraků planety.
Jane Greaves a její tým z Cardiffské univerzity navrhli na setkání britské Royal Astronomical Society novou koncepci mise, v jejímž rámci plánují hledat a mapovat v atmosféře Venuše fosfan a amoniak. Jejich případná přítomnost by sice nebyla důkazem života, nicméně bez něj je vysvětlitelná obtížně.
Plán zahrnuje stavbu sondy velikosti CubeSat s rozpočtem 50 milionů eur (59 milionů dolarů), která by se připojila k misi EnVision Evropské kosmické agentury plánované na rok 2031. VERVE (Venus Explorer for Reduced Vapors in the Environment) by se pak po příletu k Venuši odpojila a prováděla nezávislý průzkum, zatímco EnVision by podle původních plánů zkoumala atmosféru, povrch a nitro planety.
„Naše nejnovější data prokázala, že na Venuši existuje více důkazů o přítomnosti čpavku, který se může vyskytovat v obyvatelných částech mraků planety,“ uvedla J. Greaves. „Neexistují žádné známé chemické procesy pro výrobu čpavku ani fosfanu, takže jediný způsob, jak s jistotou zjistit, co je za ně zodpovědné, je vydat se tam. … Doufáme, že se nám podaří zjistit, zda jsou zde tyto plyny v hojném nebo stopovém množství, a zda se jejich zdroj nachází na povrchu planety, například v podobě sopečných výtrysků.“
Druhou možností je vznik těchto plynů přímo v atmosféře Venuše. Dávalo by smysl, aby např. místní mikroorganismy produkovali amoniak s cílem neutralizovali kyselinu sírovou.
Před asi 5 lety oznámená přítomnost fosfanu v atmosféře Venuše byla postupně spíše zpochybňována, respektive výsledky nebyly jednoznačné. Viz např. také: Našli, nebo nenašli (fosfan na Venuši)?
To však neodradilo tým vědců, kteří stojí za projektem JCMT-Venus – dlouhodobým programem studia molekulárního obsahu atmosféry Venuše, do něhož byl mj. zapojen dalekohled Jamese Clerka Maxwella na Havaji. Sledovali stopu fosfanu v čase a zjistili, že jeho detekce zřejmě sleduje denní a noční cyklus planety – stopa zaniká („je ničena“) slunečním světlem. Došli také k závěru, že množství tohoto plynu se na Venuši mění v závislosti na poloze.
„To může vysvětlovat některé zdánlivě protichůdné studie a není to překvapením vzhledem k tomu, že i přítomnost mnoha jiných sloučenin, jako je oxid siřičitý a voda, kolísá podobně. Nakonec nám to může poskytnout i vodítko k tomu, jak fosfan vzniká,“ tvrdí Dave Clements z Imperial College London, který je vedoucím projektu JCMT-Venus.
Ačkoli se teplota na povrchu Veniše pohybuje kolem 450 °C, ve výšce asi 50 km může být od 30 °C do 70 °C, přičemž atmosférický tlak je zde podobný jako na povrchu Země. Za těchto podmínek by bylo možné, aby zde přežili extrémofilní mikroorganismy (poznámka: zůstává samozřejmě problém extrémního pH, prakticky absence vody…). Předpokládá se, že život zde nevznikl, ale poté, co se povrch planety stal neobyvatelným, se sem mohl uchýlit a přetrvat zde.
VERVE—a proposal for an ESA mini-Fast mission to Venus,
https://conference.astro.dur.ac.uk/event/7/contributions/462/
Zdroj: Royal Astronomical Society / Phys.org, přeloženo / zkráceno
