Sciencemag.cz
Doporučujeme
Japonci prý nerozlišují modrou a zelenou. Moře u Homéra je vínově rudé, taktéž zde byla s modrou a zelenou potíž.
Zdánlivě to naznačuje jazykový relativismus, nicméně přidávání barev kupodivu funguje ve všech jazycích naopak téměř stejně. Je-li znám počet označení, můžeme dobře odhadnout, jakým barvám budou odpovídat. Dokonce se v souvislosti s barvami přímo mluví o jazykové univerzálii.
Obecně se základní barvy vybírají z následujících 11: bílá, černá, červená, žlutá, zelená, modrá, hnědá, purpurová, růžová, oranžová a šedá.
Existují jazyky rozlišující jen černou a bílou (i když se jedná o jazyky málo známé, např. ztracené někde v Amazonii, jejichž mluvčí navíc často ovládají i jiný jazyk; je to podobné jako u jazyků bez číslovek nebo jen se dvěma číslovkami – není jisté, zda nezkoumáme pouze torzo příslušného jazyka). Jako další v řadě se vždy přidává červená. Následuje žlutá a modrá se zelenou (nebo alespoň jedna z nich a název zahrnuje modrou i zelenou). Další v řadě je hnědá. A nakonec se na další úrovni přidávají purpurová, růžová, oranžová a šedá (poslední dvě skupiny bychom za základní barvy možná už ani nepovažovali; alespoň když si člověk představí vodovky…; zajímavé je, proč hnědá se pojmenovává univerzálně dřív než šedá nebo oranžová).
Někdy se uvádí, že v různých jazycích/kulturách hrají barvy různý význam – dejme tomu antická civilizace byla hodně vizuální a „barevná“ oproti kultuře židovské. Existuje snaha takové úvahy postavit na empiričtější základ, můžeme se třeba ptát, jak v různých kulturách/jazycích začínají slova pro barvy používat děti. Tak např. existuje výzkum, podle něhož anglicky mluvící děti začínají seskupovat předměty podle barev dřív než podle tvarů, u Navahů je to prý naopak. Ovšem pozor, děti Navahů, jejichž rodným jazykem je angličtina, už zase začnou dříve s barvami. Přitom to není tak, že by jazyk Navahů byl nějak barevně chudý.
Příslušný výzkum je ovšem starší a některé jeho výsledky se dnešním psychologům moc nezdají, protože jiné experimenty jsou s ním v rozporu.
(Mimochodem v souvislosti s různými jazyky a jejich relativní podrobností, s níž rozlišují určité jevy. Jak Sternberg uvádí, Inuité/Eskymáci nemají stovky výrazů pro sníh. Bez ohledu na skutečnost je ovšem příslušný mem tak chytlavý, že je prakticky nevyvratitelný.)
Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002
