Sciencemag.cz
Doporučujeme
Saturnův měsíc Enceladus je jedním z míst sluneční soustavy, kde pod ledovou krustou předpokládáme oceán. Po průletu sondy Cassini vedly naměřené výsledky k předpokladu, že na pólu je ledová krusta tlustá 30-40 km, na rovníku okolo 60 km.
Nové výsledky publikované v časopisu Geophysical Research Letters ale přinášejí změnu. Výsledky vědců z Laboratoire de Planétologie Géodynamique de Nantes (CNRS/Université de Nantes/Université d’Angers), Royal Observatory of Belgium a Karlovy univerzity (poznámka: jak funguje profesionální PR západních vědeckých institucí – o výsledku, na němž se podílejí čeští vědci, se člověk dozví ze zahraničních zdrojů; jako hlavní autor článku uveden Ondřej Čadek) naznačují, že led na jižním pólu Enceladu by mohl být tlustý jen několik kilometrů.
Samozřejmě lze říct, že z bezprostředního hlediska je to skoro jedno. Výzkum sluneční soustavy se rozvíjí tak pomalu, že se sotva dožijeme sondy, která se zde pod led do oceánu prokutá – ať už je led hluboký 3 nebo 30 km. Nicméně nové závěry lze interpretovat i tak, že oceán zasahující blíže k povrchu znamená, že uvnitř je tepleji. Uvažujeme-li o možném místním životě, pak při teplotě oceánu dejme tomu 20 C by byla šance výrazně vyšší než při teplotě těsně nad nulou, už kvůli tomu, že při vyšší teplotě podstatně rychleji probíhají chemické reakce včetně syntetických procesů (tj. aby život vůbec „stačil vzniknout“ – na druhé straně na Zemi vznikl podle všeho velmi rychle, jakmile to podmínky vůbec umožňovaly). Navíc na některých místech dna oceánu se zřejmě nacházejí různé průduchy, odkud do systému přitéká teplo, obdoba podmořských vulkánů a vývěrů (kuřáků) na dně pozemských oceánů.
Nový model předpokládá, že Enceladus má pevné jádro o průměru asi 185 km, pak oceán s průměrnou hloubkou 45 km a ledový plášť tlustý asi 20 km – vyjma ovšem jižního pólu, kde je led podstatně slabší.
Mimochodem: Co se týče absolutního množství vody na jednotlivých tělesech sluneční soustavy, aktuálně to vypadá, že Země není vůbec dominantní. Více vody než na Zemi je v podmořských oceánech Europy, ale ještě víc nejspíš na Jupiterově měsíci Ganymedu. Samozřejmě absolutní množství vody a pravděpodobnost existence života spolu nijak bezprostředně nesouvisí (možné korelace: více vody – stabilnější prostředí; jinak život by stejně vznikal jen na rozhraní oceánu a jiného prostředí, čistě kvůli tomu, aby se organické látky mohly nějak koncentrovat, širý oceán představuje i dnes na Zemi místo pro život vcelku nehostinné).
Zdroj: Phys.org a další
