Novokaledonská vrána Corvus moneduloides, autor obrázku: John Gerrard Keulemans, výřez. Zdroj: Wikipedia. Licence obrázku: public domain

Od tyrannosaura k vráně

Jak přišli ptáci k velkým mozkům. Šampiony jsou krkavcovití a papoušci, ale nezapomínejme na sovy a datly.

O inteligenci dinosaurů dnes pochopitelně můžeme do značné míry jen spekulovat. Vrcholem, který už je jen a pouze fantazií, jsou v této souvislosti úvahy na téma, z jakých dinosaurů by mohl eventuálně povstat inteligentní život, kdyby ovšem nebylo toho asteroidu (nebo jiné příčiny hromadného vymírání na konci křídy). Zapomínáme ale na to, že dinosauři nevymřeli, potomkem jedné jejich skupiny, dokonce příbuzné proslulému Tyrannousarovi rex, jsou totiž ptáci (však si vzpomeňme, jak kontroverzní výzkum údajně dokázal nalézt a analyzovat zachovalé tyrannosauří proteiny s výsledkem, že se nejvíce zřejmě blíží proteinům slepičím).
Mnohé skupiny moderních ptáků (krkavcovití a papoušci), nebo alespoň některé druhy v rámci těchto skupin, patří určitě k nejinteligentnějším tvorům na Zemi. Bez ohledu na to, jak chytrý byl rex (i jiní neptačí dinosauři, chytřejší než tyrannosaurus), novokaledonská vrána je jistě hravě strčí do kapsy. Dokážeme to celkem spolehlivě indikovat porovnáním mozků, respektive poměrů velikosti/hmotnosti mozku s velikostí/hmotností celého těla.
Viz také: Vztah inteligence a velikosti mozku – hrátky s logaritmy

Mezinárodní tým evolučních biologů a paleontologů nyní rekonstruoval evoluci mozku od dinosaurů k ptákům na základě obrovského souboru dat – dinosauřích předků ptáků, jim příbuzných dinosaurů, fosilních ptáků včetně známého Archeopteryxe i ptáků současných. U moderních ptáků měli již data k dispozici, u vyhynulých druhů vytvářeli modely mozku pomocí skenování rekonstruovaných lebek počítačovou tomografií.
A výsledek? Na konci křídy měli předkové ptáků a jejich sesterské skupiny dinosaurů velikost mozku zhruba stejnou (respektive podobné poměry atd.). Pak začali ptáci obsazovat niky uvolněné velkým vymíráním a došlo k jejich rychlé evoluci. Překvapivě výrazným trendem – srovnejme s evolucí člověka – byl růst inteligence spojený s tím, že mnoho druhů ptáků snižovalo rozměry těla, ale přitom si ale zachovávaly zhruba stejně velký mozek.


Relativní velikost mozku u řady skupin ptáků. Čím teplejší barva, tím vyšší poměr mozku k tělu jako celku. Vidíme, že vedle často uváděných krkavcovitých a papoušků jsou inteligentní tedy mj. rovněž sovy, strakapoudovití (strakapoud, datel, žluna) či lemčíci. Tyto skupiny spolu evolučně nesouvisejí, inteligence ptáků tedy rostla mnohokrát několikrát nezávisle na sobě.
Naopak k blbečkům mezi ptáky patří zřejmě pštrosi, to nepřekvapuje. Takový moa měl menší mozek než dinosauři stejné velikosti. Dobře to nedopadá ani pro holuby, i přes speciální schopnosti těch poštovních. Také zde je příslušný index zhruba stejně velký jako u dinosaurů.
Kredit: Bruce Museum

Když ale zůstaneme u papoušků a krkavcovitých, ti si inteligenci zřejmě vyvinuli relativně nedávno. Jejich evoluce byla velmi rychlá. Vrány (nikoliv nutně ty novokaledonské, vydaná tisková zpráva mluví prostě o vránách – crows) pak vycházejí z hlediska inteligence jako naprostí rekordmani. Krkavcovití a papoušci používají nástroje i jazyk (papoušci zdaleka nejen papouškují!). Zatímco na počátku evoluce ptáků se inteligence zvyšovala spolu se zmenšováním velikostí těla, krkavcovití a papoušci prošli podobně jako předkové člověka růstem velikosti, kdy ale mozky rostly ještě rychleji (poznámka PH: obecně by se pak asi dalo říct, že v rámci těchto skupin jsou pak spíš inteligentnější právě i větší druhy). Snad jen trochu nečekané – dobře ze srovnání inteligence ptáků nevychází „vodní drůbež“, přitom viz jak Konrad Lorenz obdivoval inteligenci divokých hus (zde mělo dojít ke snížení inteligence v důsledku domestikace).

Ksepka, et al. 2020. Tempo and Pattern of Avian Brain Size Evolution. Current Biology. https://doi.org/10.1016/j.cub.2020.03.060
Zdroj: Bruce Museum, Current Biology, Phys.org a další


Mozkovna neptačího dinosaura a novokaledonské vrány
Kredit: WitmerLab at Ohio University

Thomsonův jev závisí na směru magnetického pole

Na japonském National Institute for Materials Science (NIMS) se podařilo přímo pozorovat anizotropní magnetický Thomsonův …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close