Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jakou roli může při šíření života ve vesmíru hrát panspermie? Přirozeně nevíme, podobně jako u většiny otázek souvisejících se životem ve vesmíru. Fakt je, že na Zemi se život objevil jakoby „příliš brzy“: podle všeho prakticky ihned, co planeta po velkém bombardování vychladla a život umožnila. Samozřejmě z toho lze dedukovat, že život mohl být na Zemi přinesen (ale i to, že samotný vznik života, na rozdíl od přechodu ke složitějšímu životu, by mohl být jednoduchý/pravděpodobný i jinde). Mírnější (a současnému pohledu celkem odpovídající) verze panspermie říká, že komety tímto způsobem na Zem přinesly už předsyntetizované organické látky, např. jednoduché aminokyseliny, takže prebiotická evoluce nemusela začínat od nuly, což jí samozřejmě zrychlilo.
Nová studie se ale zabývá otázkou panspermie nikoliv na úrovni jediného hvězdného systému, ale rovnou celé galaxie podobající se Mléčné dráze. Jde zde tedy o možnosti přenosu organických látek, nikoliv přímo organismů. Jak víme, samotné organické látky se ve vesmíru vyskytují poměrně často.
Studie, jejímž hlavním autorem je Raphael Gobat z Instituto de Física (Valparaíso, Chile) byla prozatím publikována bez oponentury na preprintovém serveru arXiv.org. Jako model vědci použili galaxii simulovanou v rámci projektu McMaster Unbiased Galaxy Simulations. Zvolená galaxie g15784 je o něco hmotnější než Mléčná dráha a má za sebou v historii několik celkem klidných fúzí se svými sousedy. Už dlouho se nesloučila s žádnou jinou velmi hmotnou strukturou. Jde o spirální galaxii, které níž obíhá několik sférických galaxií.
Autoři výzkumu nejprve počítali obyvatelnost pro jednotlivé oblasti v galaxii. Bylo třeba odhadnout počet hvězd hlavní posloupnosti o nízké hmotnosti s terestrickými planetami v obyvatelných zónách, podobně jako se postupuje při odhadu parametrů pro Diracovu rovnici. Do hry vstupuje celá řada dalších faktorů, metalicita hvězd (ta obyvatelnost snižuje) nebo četnost výbuchů supernov. Například v takovém galaktickém jádru je nejvíce hvězd a snad i nejvíce obyvatelných planet, také ale více smrtících supernov. Naopak třeba ve spirálních ramenech by dopad výbuchů supernov neměl být tak intenzivní; dále byl analýze podroben galaktický disk a halo.
Závěr zní, že panspermie mezi jednotlivými hvězdami je přinejmenším možná – i když taková odpověď je samozřejmě stále krajně spekulativní. Medián obyvatelnosti roste se vzdáleností od galaktického centra, ale pravděpodobnost panspermie je inverzní. Důvodem má být vyšší hustota hvězd v galaktické výduti. V samotném centrálním disku je však pravděpodobnost panspermie nízká, kvůli supernovám i metalicitě. Každopádně tedy pravděpodobnost panspermie je v různých částech galaxie úplně jiná než pravděpodobnost vzniku života („obyvatelnost“). Dá-li se o tom něco říct obecně, pak snad to, že pro panspermii jsou rozdíly mezi jednotlivými oblastmi galaxie ještě mnohem vyšší. Celkově má být pansperime méně účinná než prebiotická evoluce na místě, i když autoři studie připouštějí, že to nejsou schopni přesněji kvantifikovat (stále máme přitom na mysli složité organické látky, ne přímo živé organismy). Samozřejmě, tak jako tak vše vychází ze simulace, navíc prý i s relativně nízkým rozlišením.
V poslední době nás navštívily dva mezihvězdné objekty: ‚Oumuamua a 2L/Borisov. Ve sluneční soustavě je těles mezihvězdného původu nejspíš mnohem víc. To sice nedokazuje, že i složitější organické látky, základní stavební bloky života pozemského typu, mohou cestovat mezi hvězdami, ale zdá se to celkem dobře možné.
Click to access 2109.08926.pdf
Zdroj: Evan Gough: Galactic Panspermia. How far Could Life Spread Naturally in a Galaxy Like the Milky Way?
UniverseToday
