Sciencemag.cz
Doporučujeme
Papoušek kakadu Goffinův používá pro splnění složitějších úloh více nástrojů v podobě sad. Více nástrojů si také dokáže předem přinést na budoucí „pracoviště“. Až dosud vedle člověka něco podobného předvedli pouze šimpanzi. U populací šimpanzů v severním Kongu bylo zaznamenáno, že povrch termitiště prorážejí jedním, těžším typem klacku a pak do děr strkají tenké pružné klacíky (poznámka PH: ty si i nosí a připravují předem).
To, že kakadu Gopffinův zvládne používat více typů nástrojů, se již vědělo. Nyní se ale pomocí kontrolovaných experimentů poprvé podařilo přímo prokázat, že celý sled akcí má v hlavě předem, nepostupuje metodou pokus-omyl.
Antonio Osuna-Mascaró z Vídeňské veterinární univerzity a jeho kolegové uspořádali experiment po vzoru šimpanzího lovení termitů. Papoušky nechali „lovit“ oříšky kešu. Krabičku s oříšky umístili vědci za průhlednou papírovou blánou. Aby se k nim kakadu dostal, musel membránu prorazit (k tomu byla krátká špičatá tyčka) a oříšky vytáhnout (svisle rozpůlené plastové brčko).
7 z 10 testovaných kakaduů úkol splnilo, 2 z nich během 35 sekund na první pokus. Kakaduové v přírodě potravu podobným způsobem nezískávají (alespoň pokud víme). Používání nástrojů u nich tedy není založeno na vrozeném chování; každý kakadu také použil trochu jinou techniku.
Následně se testovala schopnost papoušků flexibilně měnit způsob používání nástrojů v závislosti na situaci. Za tímto účelem vědci předložili každému kakaduovi dva různé typy krabiček: jednu s membrána a druhou bez ní. Kakaduové dostali stejné dva nástroje, ale špičatou tyč potřebovali pouze tehdy, když jim v cestě stála membrána.
Všichni kakaduové zvládli test ve velmi krátké době a dokázali rozpoznat, kdy stačí jediný nástroj. Během této fáze výběru se však ptáci dopouštěli zajímavého chování. „Při rozhodování, který nástroj použijí jako první, zvedali jeden, pouštěli ho, pak zvedali druhý, pouštěli ho, vraceli se k prvnímu a tak dále,“ uvádí Osuna-Mascaró. Vědci zjistili, že když kakaduové prováděli toto přehazování (odpovídající téměř jistě „mentálnímu přepínání“), dosahovali v testech lepších výsledků.
Poté výzkumníci ještě zkoušeli, zda kakaduové budou přenášet nástroje jako sadu podle potřeby. Tyto experimenty byly složitější, aby se ptáci tentokrát dostali ke krabicím, museli nejprve vylézt po krátkém žebříku a přitom nést nástroje, pak s nimi museli letět ve vodorovné poloze a v posledním testu museli nástroje nést při letu ve svislé poloze. Stejně jako předtím se ptáci jen někdy setkali s krabicí s membránovou bariérou, takže se museli rozhodnout, zda problém vyžaduje jeden nebo oba nástroje. Někteří kakaduové se, když jim byla předložena krabice vyžadující oba nástroje, naučili přenášet oba předměty dohromady – krátkou děrovací tyčku zasunuli do drážky rozpůleného brčka. To znamená, že museli vykonat pouze jednu cestu, i když nesli těžší náklad. Většina kakaduů přenášela sadu nástrojů podle potřeby, tj. pochopili dopředu, kdy budou zapotřebí oba nástroje a kdy postačí jeden (a mimochodem jednomu papouchovi přišlo pohodlnější si ušetřit radši námahu spojenou s přemýšlením, takže prostě vždy bral nástroje oba).
Antonio J. Osuna-Mascaró, Flexible tool set transport in Goffin’s cockatoos, Current Biology (2023). DOI: 10.1016/j.cub.2023.01.023. https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(23)00057-X
Zdroj: Cell Press / Phys.org
Poznámka: Ono nejspíš něco podobného by se dalo zachytit i u dalších inteligentních ptáků, novokaledonských vran a jiných krkavcovitých nebo i jiných papoušků. Jde jen o to příslušné experimenty provést; otázka samozřejmě je (viz i výše), zda takové chování se vyskytuje i v přírodě, přece jen většinou situace vyžaduje speciální design.
