Sciencemag.cz
Doporučujeme
Papoušek šedý žako jménem Griffin prokázal, že jeho schopnosti dedukce jdou daleko za volbu ze dvou hrníčků.
Irene M. Pepperberg z Harvardu již na toto téma publikovala několik výzkumů, v nichž figuroval právě Griffin, takže se nabízí samozřejmě otázka, zda/jak by úkoly zvládali jiní příslušníci jeho druhu (obdobně: nakolik jsou typické dvě známé geniální border kolie Rico a Chaser?).
Samotný test na schopnost dedukce vyloučením je jednoduchý. Testovaný subjekt vidí, že se odměna dává pod jeden z hrníčků, druhý je prázdný, pak se s hrníčky různě točí (nebo se odměna vkládá za zástěnou), prázdný hrníček se na chvíli odklopí a hle – papoušek, šimpanz, ale třeba i dítě staré 1,5 roku by si měli vybrat hrníček s odměnou.
Nyní ale došlo k modifikaci a rozšíření tohoto až notoricky známého experimentu. I. Pepperberg a její kolegové zadávali Griffinovi test se třemi hrníčky. Do části za zástěnou s 1 i 2 hrníčky putoval 1 pamlsek. Griffin si správně volil 100% jistotu oproti 50% pravděpodobnosti, zde se tedy netestuje schopnost vylučování, ale rozdíl mezi možností a jistotou. Podobné modifikace navíc minimalizují možnost, že papoušek je úspěšný z nějakého jiného důvodu (třeba vybírá vždy hrníček vpravo, hrníček určité barvy apod., a náhodou to tak vyjde – i když na podobnou možnost by měli experimentátoři samozřejmě pamatovat a vyloučit ji změnami uspořádání při jednotlivých testech).
Každopádně u tohoto testu už selhávají lidoopi i děti do 2,5 let.
Následuje test se 4 hrníčky, v každém páru je 1 plný a jeden prázdný, odklopí se 1 prázdný. Je třeba vybrat druhý z tohoto páru (tedy se kombinuje vylučování a jistota vs. pravděpodobnost). Děti staré 2,5 roku opět neuspějí, i když by jim vlastně stačilo použít jen vylučování. Nakonec Griffin cca překonával i pětileté děti. V některých verzích viděl, že na jedné straně není nic a nerad si volil z 50 % pravděpodobnosti na druhé straně – chápal tedy i to, že úspěšnost 50 % je lepší než 0 %. Také se tím vyloučilo, že by prostě ukazoval na hrníček vedle hrníčku prázdného.
Žako dostal i možnost vybírat si z různých odměn, kdy žádanější měla pravděpodobnost 50 % a umístění běžnějšího oříšku šlo odvodit na 100 %. Zde už se netestuje inteligence, ale preference; inteligence by maximálně měla vést k tomu, že preference budou konstantní, ale v tomto testu už selháváme běžně i sami, jak alespoň tvrdí behaviorální ekonomové při kritice teorie racionální volby. Griffin se choval tak, že běžně šel i do hazardu; zajímavé však bylo, že pokud při tom neuspěl, v dalším kole sázel na jistotu a volil zisk obyčejného pamlsku s pravděpodobností 100 %.
titulní obrázek – ilustrační, nejde konkrétně o Griffina
Irene M. Pepperberg et al. Logical reasoning by a Grey parrot? A case study of the disjunctive syllogism, Behaviour (2018). DOI: 10.1163/1568539X-00003528
Zdroj: Phys.org a další
Poznámky PH:
Kupodivu test se 3 šálky se mi naopak zdá být snazší než se 2, vyžaduje se pouze „nenechat rozptýlit“…:
Ad sázka na jistotu po neúspěchu: možná nějak dle logiky „aha, třeba jsem v úvaze udělal chybu a neměl jsem šanci ani těch 50 %, takže tudy už ne“? Po úspěchu by volba risku pouze neklesla, nebo i stoupla?
Změna preferencí může dávat dobrý smysl – původně třeba volíme jistotu toho, že se nasytíme, až pak dáme přednost šanci na pamlsek. Jinak řečeno, naše chování je (často v rozporu s tím, co tvrdí behaviorální ekonomové) racionální, alespoň v běžném chápání významu slova.
Ještě starší video s Griffinem, jak dokáže rozpoznávat různá množství
