Pixabay License

Pátrání po tapírech

Běh událostí kolem nového malého tapíra má podobnou zápletku jako historie „objevu“ pekariho obrovského. Také v tomto případě byly zohledněny znalosti a pozorování místních lovců a ani tady nestál stranou Marc van Roosmalen. Podle obecně přijímaných, řekněme tradičních názorů žijí v Jižní a Střední Americe tři druhy tapírů – tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), rozšířený na velkém území od severní Venezuely po severní Argentinu, tapír horský (T. pinchaque), obývající jen úzký pás And od Kolumbie po severní Peru, a tapír středoamerický (T. bairdii), vyskytující se od západního Mexika po západní Kolumbii. Celkem dlouho jsou ale zaznamenávány také zprávy, že různé skupiny indiánů a nezávisle i nově příchozích osadníků rozlišují v oblasti nížinné Amazonie ještě jednoho tapíra, který je prý výrazně menší a tmavěji zbarvený než běžnější tapír jihoamerický.

Asi nejznámější takovou „etnozoologickou“ informaci o neznámém tapírovi zaznamenal celkem věcně Theodore Roosevelt v líčení zážitků ze své výzkumné expedice, jejímž cílem bylo zmapovat River of Doubt – dnešní Rio Roosevelt. Jen mimochodem, slavný politik, přírodovědec a ochránce přírody útrapy cesty málem nepřežil a obecně se soudí, že mu amazonský výzkum podlomil zdraví. Během expedice se Roosevelt v lednu 1914 zúčastnil lovu tapírů v oblasti Porto Campo, severně od městečka Sao Luis de Cáceres v Mato Grossu. Sám ulovil velkého tapíra jihoamerického, ale lovci z jeho skupiny zabili další dva nebo tři tapíry a mezi nimi i samce malého tapíra, který podle jejich názoru patřil k jinému druhu, než je tapír jihoamerický. Roosevelt poslal lebku a kůži do New Yorku do sbírek Amerického přírodovědného muzea (American Museum of Natural History), kde je tento dokladový materiál dodnes uložený (lebka pod číslem AMNH 36661).
Uběhlo sto let a zoologové si na zvláštního Rooseveltova tapíra vzpomněli a začali jeho lebku i kůži důkladně zkoumat. Se vší pravděpodobností vzbudil zájem o Rooseveltova tapíra nám už známý Marc van Roosmalen. Ten rozbouřil doposavad klidné vody kolem amazonských tapírů ohromující zprávou, že v roce 2000 pozoroval v povodí Rio Aripuaña nový druh malého tmavě zbarveného tapíra, kterého místní lovci nazývají anta pretinha – malý tapír. O šest let později se mu podařilo lebku domněle dospělé samice tohoto malého tapíra získat a pokusil se popis nového druhu – nazval jej Tapirus pygmaeus – publikovat ve vědeckých časopisech. Odborní recenzenti ale jeho článek odmítli, protože nevěřili, že daná lebka náleží dospělému zvířeti. Marc van Roosmalen si za svým objevem ale stál a popsal malého tapíra v roce 2008 alespoň na svých webových stránkách. Na začátku roku 2013 pak popis nového tapíra publikoval také ve své knize Barefoot through the Amazon. On the path of evolution (van Roosmalen a van Hoft 2013).
Je zvláštní, že brazilští mammalogové van Roosmalenův popis nového tapíra, byť byl jaksi „neoficiální“, nevzali vůbec na vědomí. Nicméně v prosinci 2013 se objevil další popis malého tmavě zbarveného tapíra, který vyšel ve fundovaném časopise Journal of Mammalogy. Jednalo se o formálně bezchybný článek, ve kterém brazilský zoolog Mario Cozzuol se svými spolupracovníky nazval nového amazonského tapíra vědeckým jménem Tapirus kabomani (viz Cozzuol et al. 2013). Brazilci ve svém článku van Rossmalena ani nezmínili. Jejich popis je založen na materiálu devíti dospělých tapírů získaných v terénu (především od indiánů Karitiana) a z muzeí (např. Rooseveltův malý tapír z Porto Campo). Typovou lokalitou, tedy místem, odkud pochází jedinec, ke kterému je vztaženo jméno Tapirus kabomani (v indiánském jazyce paumarí se tapír označuje slovy arabo kabomani), je okolí oné již vzpomínané dálnice BR-319, přibližně ve vzdálenosti 90 km severně od města Porto Velho. Podle publikovaných dat „trpasličí“ tapír dorůstá délky 130 cm, výšky 90 cm a váží do 110 kg. Od tapíra jihoamerického se vedle menšího vzrůstu, tmavší srsti (uši nemají světlé okraje), nižší hřívy a širšího čela liší i různými dalšími znaky na lebce. Rozšířený by měl být v brazilských státech Amazonas, Mato Grosso a Rondônia a snad také ve východní Amazonii a ve Francouzské Guyaně.

Marc van Roosmalen v časopise The Bulletin of Zoological Nomenclature požádal o uznání prvenství jím navrženého jména Tapirus pygmaeus (publikoval je v dubnu 2013) před jménem Tapirus kabomani (vyšlo tiskem v prosinci 2013), ale neuspěl. Nicméně ze slávy z objevu čtvrtého amerického druhu tapíra se dlouho neradoval ani Mario Cozzuol. Již v roce 2014 vyšel velmi kritický článek od amerických mammalogů v čele s Robertem Vossem (Voss et al. 2014). Už název jejich článku „Extraordinary claims require extraordinary evidence“ (Mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy) dával tušit, že Brazilci píchli do vossího hnízda. Hned na šestém řádku své kritiky pokládá Robert Voss otázku: „Selhalo skutečně několik generací neotropických mammalogů v rozpoznání druhu současné fauny velkých savců, o kterém se tvrdí, že je v Amazonii široce rozšířený?“ Mario Cozzuol ve své reakci (Cozzuol et al. 2014) pohotově vrací: „Odpověď je, jednoduše, ano. Konkrétně, selhali tak jako mnoho dalších po mnoho let v pečlivějším naslouchání lokálním lidem; tito lidé věděli o existenci tohoto druhu po dlouhou dobu.“ Také dále se Mario Cozzuol s Vossovou kritikou použitých metod, subjektivního způsobu hodnocení dat, nedostatečně průkazných výsledků genetických analýz a přeceňování informací od domorodých obyvatel obratně a vtipně vyrovnává, ale nestačí to. Přidávají se další kritici (např. Ruiz-García et al. 2015), kteří provedli nové a podrobnější genetické analýzy a na jejich základě odmítají trpasličího tmavého tapíra uznat za samostatný druh.
S malým tapírem to tedy dopadlo stejně jako s velkým pekarim. I tady se mi ale zdá, že použité genetické metody i míra pokrytí areálu rozšíření tapíra jihoamerického analyzovanými vzorky byly, minimálně z dnešního hlediska, kdy metody fylogenetické analýzy pokročily velmi rychle kupředu, velmi nedostatečné. Skutečně podrobná a objektivní fylogenetická studie, která by zahrnovala vzorky z lokalit všech dosud popsaných forem amerických tapírů a vnesla do jejich taxonomie jasné světlo, bude muset ještě přijít.

úryvek z knihy
Jiří Moravec: Za neznámými tvory amazonských lesů
Academia 2023
O knize na stránkách vydavatele

obalka-knihy

Přestali letouni na ostrovech létat?

Proč by ostrovní ptáci v průběhu evoluce ztráceli schopnost letu? V předchozí kapitole jsme si …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close