Sciencemag.cz
Doporučujeme
Až dosud jsme předpokládali, že v předkolumbovských peruánských říších se lidské oběti přinášely celkem střídmě – na rozdíl od Aztéků a dalších kultur centrálního Mexika.
Tento obraz se ale postupně mění, a to především „zásluhou“ Chimuuů. Říše Chimu v severním Peru byla posledním zdejším soupeřem Inků, kteří její hlavní město Chan Chan dobyli kolem roku 1470. Zatímco říše Inků vyrostla v horských údolích And, Chimuové obývali pobřeží. Mimochodem právě Chimuové dovedli zřejmě k největší dokonalosti zpracování zlata, uvádí se, že jej dovedli rozklepat do tak tenkých útvarů, že zlatí motýli pak vzlétali jen po výdechu. Incká „zlatá zahrada“ v Cuzcu, z větší části zničená Španěly, sama do značné míry zase vznikla vyrabováním Chan Chanu.
A druhá odbočka, Chiumové navazovali na starší kulturu Mochiců, kteří možná jako jediní v předkolumbovském Peru měli písmo (uzlový záznam kipu nepočítaje).
Chimuové nás však nyní zajímají proto, že na rozdíl od jiných peruánských kultur přinášeli lidské oběti zřejmě masově. Nová informace praví, že na nalezišti Huanchaco severně od Limy se podařilo objevit už 227 lidských obětí – pozůstatků dětí. Vykopávky dosud nejsou u konce, nicméně jde prozatím určitě o nejmasovější doklad takových praktik z této oblasti. Archeologové tvrdí, že cílem obětí bylo naklonit si počasí a souvisely s fenoménem El Nino a ničivými přívalovými dešti, k nichž v té době v oblasti docházelo (poznámka PH: to zní i lehce podezřele, interpretace jakoby pod vlivem současné klimatologické posedlosti). Děti mezi 4 a 14 lety byly údajně zabíjeny během dešťů a pohřbívány otočené k moři. (Poznámka: kultury na peruánském pobřeží plně závisely na zavlažovaných polích, takže obecně je ohrožovalo spíše sucho, nicméně záplavy mohly zavlažovací systémy a pole zničit rovněž.)
Kromě dětí bylo objeveno i asi 200 obětovaných lam. Archeologové z místních National University of Trujillo a Tulane University zde pracují již od roku 2011. Děti i lamy byly obětovány rozříznutím hrudníku, minimálně v jednom případě je doloženo i vynětí srdce a tento postup, spojovaný jinak hlavně s Aztéky, byl nejspíš u Chimuů běžný rovněž.
Nemáme prozatím žádné informace o tom, jak Chiumové děti k obětem získávali, zda např. od nedávno podrobených kmenů apod.
Zdroj: Phys.org a další
Další poznámky PH: Není úplně patrné, zda obětiště nebyla používána dlouhou dobu, mluví se např. o datování Huanchaca do let 1200–1400 n. l. apod. To by pak mohlo znamenat třeba výroční oběť několika málo lidí, což zase prováděli i Inkové, to by pak tak výjimečné nebylo…
V roce 1997 bylo u Punto Lobos objeveno asi 200 podřezaných lidí z doby kolem r. 1350. Zde se předpokládá, že šlo o oběť místních obyvatel po dobytí údolí Chimuy. Oběti měly ruce svázané za zády, podříznutá hrdla, zavázané oči a též stopy po bodnutí do srdce. Těla byla ponechána jen tak, zasypána pískem a některá se dochovala téměř bez posmrtného rozkladu. Nemusí ovšem jít o obětní rituál, ale o masakr zajatců.
