Sciencemag.cz
Doporučujeme
Podivný sled symbolů na zdech více chrámů ve starověkém městě Dīr-Šarrukīn (dnešní Irák) z doby vlády asyrského krále Sargon II (721-704 př. n. l.) mátl archeology více než 100 let. Asyrolog Martin Worthington z dublinské Trinity College nyní tvrdí, že hádance přišel na kloub.
Celkem působivá sekvence pěti symbolů – lev, orel, býk, fíkovník a pluh – se poprvé dostala do povědomí západního světa díky kresbám zveřejněným francouzskými archeology na konci 19. století. Od té doby se objevila řada nápadů, co by tyto symboly mohly znamenat. Byly přirovnávány k egyptským hieroglyfům, chápány jako odraz panovníkovy moci a předpokládalo se, že nějak odpovídají královskému jménu – ale jak konkrétně?
M. Worthington nyní tvrdí, že asyrská slova pro těchto 5 symbolů ve výše uvedeném pořadí obsahují zvuky přibližně vytvářející asyrskou podobu jména Sargon (šargīnu). Někdy se na stejném archeologickém nalezišti používají pouze tři ze symbolů (lev, strom, pluh), což odpovídá (resp. má odpovídat) zkrácené podobě jména.
Navíc každý z pěti symbolů lze údajně chápat také jako souhvězdí.
Lev tak představuje Lva a orel Orla (naše vlastní souhvězdí jsou z velké části zděděná ze starověké Mezopotámie prostřednictvím Řeků, takže mnohá z nich mají stále stejné názvy). Fíkovník zastupuje obtížně ilustrovatelné souhvězdí „Čelist“ (které dnes nemáme) – iṣu „strom“ zní v asyrštině podobně jako isu „čelist“.
„Výsledkem těchto pěti symbolů mělo být jakési umístění Sargonova jména na nebesa, a to na věčné časy – způsob, jak učinit královo jméno nesmrtelným,“ uvádí průvodní tisková zpráva. Jinak psaní jmen vládců na zdi budov bylo ve starověké Asýrii běžné.
M. Worthington připouští, že svůj výklad nemůže nijak dokázat, nicméně pokládá za krajně nepravděpodobné, že by výše uvedené „fungování“ symbolů bylo nezamýšlené/náhodné.
Credit: New York Public Library
Martin Worthington, Solving the Starry Symbols of Sargon II, Bulletin of the American Society of Overseas Research (2024). DOI: 10.1086/730377
Zdroj: Trinity College Dublin / Phys.org
Poznámka PH: Samozřejmě je potíž v tom, že o tom, jak se starověké jazyky (jdou-li navíc zapisovány neabecedně) skutečně vyslovovaly, můžeme mít těžko jistotu (i když jsou zde slovní hříčky, dvojí významy slov atd.). Ani tam, kde máme dochovanou moderní podobu dávného jazyka, by asi málokdo byl ochoten za to dát ruku do ohně.
