Credit: Biologické centrum AV ČR

Popsali nový druh jepice z baltského jantaru

Až 47 milionů let stará může být jepice, která v období třetihor uvízla v kapce pryskyřice a díky tomu se dochovala ve fantastických detailech do dnešních dnů. Objev tohoto krásného hmyzu v jantaru upoutal pozornost vědců z České republiky, Španělska, Polska a Německa, kteří spojili své síly a za použití nejnovějších technik – rentgenové mikrotomografie – popsali a pojmenovali nový druh fosilní jepice.
Pryskyřici, což je hustá, lepkavá kapalina (lidově nazývaná smůla), vylučují stromy jako ochranu při poškození své kůry. Hmyz v ní často uvízne a díky tomu lze dodnes najít jedince staré miliony let, uchované ve ztvrdlé fosilní pryskyřici, kterou známe jako jantar. Nejhojnější naleziště jantarů se nacházejí v oblasti Baltského moře, odkud pochází i nově popsaný druh jepice. Jde o samce s délkou těla 5,40 mm a délkou předních křídel 5,88 mm. Stáří fosilie se odhaduje na 35 až 47 milionů let.
„Jepice patří mezi nejstarší linie křídlatého hmyzu a jako zkameněliny se nacházejí relativně vzácně. Jako fosilie nám poskytují unikátní zdroj informací o evoluci a někdejší diverzitě hmyzu,“ říká Roman Hodunko z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR, který se na objevu podílel. Konzervace živočichů uvnitř jantaru je často vynikající a průhlednost materiálu umožňuje jejich podrobné studium pod mikroskopem. V tomto případě však praskliny a nečistoty v jantaru bránily prozkoumání detailů potřebných k určení druhu. Proto vědci použili rentgenovou mikrotomografii, což je moderní technika podobná té, která se používá v nemocnicích k zobrazení orgánů pacientů. Tak mohli vytvořit přesnou trojrozměrnou rekonstrukci, zobrazit důležité znaky a zařadit tuto fosilní jepici do správné systematické skupiny.
„Tento konkrétní exemplář dostal název Calliarcys antiquus a patří do rodu Calliarcys. Jde o nejvzácnější a stále málo známou skupinu jepic v Evropě. V současnosti existují dva zástupci tohoto rodu. Jeden druh byl popsán na konci 19. století ve Španělsku a další druh jsme našli až na východě Turecka v roce 2015. Současný fosilní nález je třetím zástupcem tohoto rodu a potvrzuje jeho trvalou existenci v Evropě od třetihorního eocénu až do našich dnů,“ doplňuje Roman Hodunko.

Godunko R.J., Alba-Tercedor J., Grabowski M., Rewicz T., Staniczek A.H. (2022) Cenozoic origins of the genus Calliarcys (Insecta, Ephemeroptera) revealed by Micro CT, with DNA barcode gap analysis of Leptophlebiinae and Habrophlebiinae. Scientific Reports 12: article number: 15228.
DOI: 10.1038/s41598-022-18234-4 https://www.nature.com/articles/s41598-022-18234-4

tisková zpráva Biologického centra AV ČR

Video s trojrozměrnou rekonstrukcí

Vánoční obloha bude patřit Marsu

Také hledáte na Štědrý den první hvězdu? Letos patrně jako první „světélko“ na obloze spatříte …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close