Sciencemag.cz
Doporučujeme
Je paradoxní, že magdalénien jako integrovaný ekonomický, sídelní a symbolický systém se nakonec rozložil pod vlivem oteplení, zvlhčení klimatu a šíření lesních porostů během pozdního glaciálu.
Srovnáme-li tento proces se zánikem gravettienu, k němuž došlo naopak pod tlakem extrémního ochlazení a vysychání, neubráníme se úvahám o relativitě pojmů příznivý a nepříznivý. Řekli bychom, že stabilizovaný sociální systém tohoto typu je zkrátka citlivý na změny, ať už jsou „dobré“, nebo „špatné“.
…
Pozdní paleolit
Kultury pozdního paleolitu se objevují během allerodského oteplení a vyvíjejí se do počátku preboreálu; tím uzavírají téma vymezené v této knize, ale plynule otevírají následnou kapitolu lidských adaptací v novém prostředí holocénu – mezolit.
Paleogenetika naznačuje přetrvávání dominantního klastru Oberkassel na západě a klastr Sidel’kino na východě Evropy (obr. II.10; Posth a kol. 2023).
Když se v poválečném období podařilo prosadit existenci mezolitu v českých zemích, automaticky se k němu přičleňovala i předchozí přechodná fáze.
Její vymezení zůstává zásluhou S. Vencla (1970), neboť pozdní paleolit je skutečně svébytný předstupeň mezolitu, ale jeho vnitřní členění dnes vyžaduje revizi. Typologickým kritériem jsou v českém prostředí typické hroty s otupeným bokem (azilien, federmessergruppe, tišnovien), mikročepele s otupeným bokem (epimagdalénien) a marginálně také projektily s řapem (převážně typ świdry, ojediněle ahrensburgien).
Základní inovace doby, která přímo reaguje na postupující sekvenci příznivých klimatických změn, je expanze osídlení do okrajových částí Čech a Moravy, tedy kolonizace vyšších pásem dosud v paleolitu neosídlených. V mapových podkladech se promítá tak silná kontinuita osídlení regionů a lokalit vůči následujícímu mezolitu, že při povrchovém průzkumu mohou obě období splynout (obr. III.11.1).
V technologii štípání pozorujeme znovu, a tentokrát důsledněji, tendenci ke zkracování jader i produktů jejich těžby, nástup krátkých škrabadel, drobných rydel a celkové zmenšení rozměrů úštěpů, tedy další trend směřující k mezolitu.
Mění se také taktika a zaměření lovu. Přestože znalost luku a šípu můžeme předpokládat už u některých předchozích kultur, zřejmě vznikala a zanikala. Teprve v pozdním paleolitu a mezolitu dokládají hrotité úštěpy a čepelky svými malými rozměry, lehkostí a někdy i typickými řapy použití coby projektily šípů; v mezolitu se v severnějších částech Evropy ostatně dochovaly projektily s dřevěnými ratišti, stopy fixativ a části těla samotného luku. A fyzická antropologie zkoumá, zda a jak se tyto aktivity projevily anatomicky, totiž v asymetrii horní končetiny (Sládek a kol. 2022).
…
V pozdním glaciálu a na počátku holocénu už muselo být příchozí oteplení cítit ve vzduchu. Radiace loveckého osídlení do vyšších až horských poloh na okrajích Čech a Moravy evidentně souvisela s příznivějšími klimatickými změnami pozdního glaciálu, a zahájila tak trend, který pokračoval do následujícího mezolitu (a dodejme, že s nástupem neolitu se osídlení smrštilo zpátky do nížin; Pokorný 2011). Sídelní struktura viditelně reflektuje nárůst počtu jednotlivých lidských komunit (byť menších), snahu o využití území jako celku a mimo jiné také lepší propojení Čech a Moravy (obr. III.11.1).
Začalo také osídlování písčitých poloh při jezerech a řekách, stabilizovaných vegetací. Atraktivní byly vodní nádrže a jejich vyvýšené břehy, ať už kolem (zaniklého) Komořanského jezera a (dnešních) stvolínsko-holanských rybníků na severu Čech, nebo v jihočeských pánvích. Tento trend se v mezolitu dále prohloubil (viděli jsme, jak obtížné je odlišit obě komponenty v některých povrchových sběrech). Na Šumavě je pionýrským dokladem průniku lokalita Nová Pec 13 (752 m n. m., Kapustka a kol. 2020) a na Českomoravské vrchovině polohy mezi 400–500 m n. m. Několik dalších regionů (např. Bučovicko), které sloužily jako rezervy pro kolonizaci v obdobích klimatických oteplení už od počátku mladého paleolitu, bylo nyní osídlováno soustavněji.
Nově kolonizované oblasti se ovšem vzdalovaly od hlavních řek i významných stezek stádní zvěře. S výjimkou omezených zdrojů křišťálu neposkytovaly ani vlastní zdroje kamenných surovin.
Uvnitř krasových regionů pronikalo osídlení až k výše položeným a hůře dostupným skalním převisům a jeskyňkám (do 350 m n. m.), dosud opomíjeným, ale nyní využitelným coby krátkodobá a strategická lovecká stanoviště. Nově k tomu přistupuje také pískovcový pseudokras a jeho skalní převisy.
Plošný rozsah jednotlivých sídlišť a objem archeologického materiálu na každém z nich klesá, nepochybně jako důsledek zmenšení lidských komunit.
Podle výzkumů v sousedním Polsku bychom na sídlištích mohli rekonstruovat chaty vybavené ohništi, ať už menší zahloubené (Rydno), nebo větší nadzemní (Calowanie). Na našem území byly při plošných výzkumech povrchových sídlišť opakovaně odkrývány mělké deprese kruhových, oválných a ledvinovitých tvarů o rozměrech mezi 1–2 m a kumulace kamenů, které se odlišují charakterem výplně a obsahují artefakty. V jižních Čechách, kde objekty leží těsně pod ornicí a osídlení pokračuje do mezolitu a dál, je ovšem obtížné tyto aktivity přiřadit ke konkrétnímu osídlení (Přední Zborovice I, Hájská II, Blanice VI, Dolní Poříčí I–VII; Vencl, ed. 2006); na Moravě byla rozkryta tři taková zahloubení v Tišnově (Kos 1971). Ale interpretace zůstane problematická při jakémkoliv datování, protože mohlo jít o dna původně větších sídelních objektů nebo o relikty jam různých účelů.
Potravní strategie: lovci-sběrači-rybáři
Šíření lesa, které během allerodu pozorujeme na celém území střední Evropy, provází rovněž nástup lesní fauny ve skladbě srovnatelné s dneškem. Objevuje se ve vrstvě 4 jeskyně Kůlny (jelen, los, divoké prase, bobr), stejně jako například na pozdně paleolitickém tábořišti Niederbieber v Porýní. Rybí kůstky na sídlištích při vodních tocích postrádáme spíše z důvodů tafonomických než reálných.
Taktika lovu v lese je oproti otevřenému terénu zásadně odlišná, ale k její komplexní rekonstrukci nám schází organická komponenta lovecké výbavy, tedy dřevo a vlákna (což alespoň částečně dokládají autentické nálezy ze severnějších částí Evropy). Nesporně se uplatnily pasti, luk a šíp nebo harpuny.
Stoupla rovněž úloha rybolovu s nároky na stavbu hrází a výrobu sítí. Jakkoliv je tedy naše rekonstrukce poplatná spíše hypotézám než hmatatelným nálezům, potravní strategie té doby stvrzuje tranzitní charakter směrem k lovcům-sběračům-rybářům následujícího mezolitu.
Technologie: trend k miniaturizaci
Celkové zdrobnění industrie, příznačné pro pozdní paleolit, je dalším projevem vývojového trendu směřujícího k mezolitické technologii (kromě exploatačních oblastí v našem severním sousedství).
Na běžných sídlištích, kam se surovina donášela, pozorujeme zkracování a zmenšování jader i častější změny orientace během těžby jádra. Přímým důsledkem jsou také drobnější a kratší čepele a celá skladba industrie, včetně drobných projektilů. Při
použití se jistě uplatnily rukojeti a držadla z organických materiálů, do nichž byly drobnotvaré nástroje vsazovány; ty se ovšem na našem území nedochovaly.
Redukce symbolismu
Jestliže v dobách glaciálního maxima zanikala symbolická či umělecká tvorba pod tlakem nepříznivého klimatu (kapitola III.9), pak nyní se dělo totéž v době změn příznivých. Vysvětlení tedy hledejme spíše v sociální nestabilitě doby, v rozkladu větších společenských útvarů, v rozptylu populace v prostoru a potažmo ve snížených nárocích na mezilidskou komunikaci.
Na celém evropském území zaznamenáme ústup tohoto tvoření, redukci a transformaci do jednoduchých geometrických forem. Na českém území neznáme ani pohřební ritus, a výskyt dvou lidských zubů v souvrství jeskyně Kůlny jej sotva blíže osvětlí; můžeme jen doplnit, že samostatné zuby nacházíme sporadicky i pod pískovcovými převisy následného mezolitu. Spotřeba minerálních barviv ovšem neklesala a ve střední Evropě existují i doklady jejich záměrné těžby.
Započaté trendy příliš nezmění ani následující mezolit.
úryvek z knihy:
Jiří A. Svoboda a kolektiv: Paleolit českých zemí: Proměny přírody, lidí a kultur
Academia 2025
O knize na stránkách vydavatele
