Bakterie, ilustrační obrázek © Jezper / Dollar Photo Club

Pozemské a mimozemské biologické invaze: kdo bude spíš obětí?

Co se můžeme s pozemských biologických invazí naučit z hlediska možného kontaktu pozemského a biologického života? Jak takové události předejít a kdo by byl ohroženější? Je pravděpodobnější, že by nějaký importovaný vetřelec zlikvidoval život na Zemi, nebo naopak?
Byť jde o zcela hypotetický scénář (i pokud by ve Sluneční soustavě další život existoval, nečekáme ho na Marsu a přímý kontakt s oceánem někde na Enceladu není na pořadu dne atd.), vyžaduje od NASA i dalších institucí přece jen nějaké předběžné kroky, např. sterilizaci marsovských vozítek. Studie publikovaná v BioScience uvádí, že určité poučení o možným rizicích nám poskytují pozemské biologické invaze.
Nejzranitelnější jsou malé systémy, na Zemi tedy odlehlé ostrovy nebo izolovaná jezera. V planetárním měřítku to znamená, že pro malé mikrobiální ekosystémy, které mohou existovat například na Marsu, Europě nebo Titanu, jsme větší hrozbou než ony pro nás (PH: ovšem sami pro sebe jsme zase důležitější a vlastní bezpečnost máme za přednější, málo platné).
Invazi nejspíš způsobí „nejslabší článek řetězu“, proces, který nebude fungovat se 100% účinností. Navíc vyhubení skoro všech organismů při dezinfekci přístrojů/sond může ponechat naživu právě ty nejodolnější mikroorganismy. Přežijí ty, které by stejně byly (PH: mohly být, o přežití a rizicích někde v moři Enceladu by rozhodovaly jiné faktory) největší hrozbou. Dokonce takto můžeme i vyšlechtit ty nejsilnější mikroorganismy (PH: možná zpětně i pro nás samé?).
Chceme-li biologickou invazi zastavit, nejdůležitější je rychlost detekce. Proto bychom měli vyvíjet nové detekční techniky i s ohledem na výzkum Sluneční soustavy. To, jak jsou meziplanetární biologické invaze nepravděpodobné, je jednou stránkou věci – druhou je to, že možné důsledky jsou krajně nežádoucí.

Anthony Ricciardi, Phillip Cassey, Stefan Leuko, Andrew P Woolnough, Planetary Biosecurity: Applying Invasion Science to Prevent Biological Contamination from Space Travel, BioScience, 2021;, biab115, https://doi.org/10.1093/biosci/biab115
Zdroj: UniverseToday, Alan Johnston: We’re Constantly Battling Invasive Species Here on Earth. What Does That Teach us About Infecting Other Worlds With Earth Life?

Poznámky PH:
Subjektivně a laicky: Mimozemské mikroorganismy by vzhledem k odlišné biochemii byly k nám zřejmě inertní (ovšem – dá se na to spolehnout?), rizikem je spíše „zamoření biosféry“, tj. hromadění odpadu a vyčerpávání zdrojů v důsledku průniku cizího života. Samozřejmě je ale možné, že by třeba veškerý život ve Sluneční soustavě měl společný původ, byl přenesen meteority apod.
Jak se dívat na možnost, že by se pozemské mikroorganismy uchytily třeba na mrtvém Marsu – asi by nám to zase tolik nevadilo, když se stejně objevují úvahy o terraformaci cizích těles? Nicméně určitou unikátní geologii/prostředí bychom přitom jistě zničit mohli (to platí i pro vytěžení asteroidu ,ale tím se asi nebude nikdo trápit?). A další snad zajímavá možnost: nakolik je pravděpodobné, že třeba na Enceladu objevíme nějakou zvláštní podmořskou biochemii, složité systémy, u nichž se neshodneme na tom, zda je máme pokládat za živé?

Thomsonův jev závisí na směru magnetického pole

Na japonském National Institute for Materials Science (NIMS) se podařilo přímo pozorovat anizotropní magnetický Thomsonův …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close