Sciencemag.cz
Doporučujeme
Viry mohou být nejen zdrojem infekce, ale i výživy. Jednobuněčný eukaryot, nálevník Halteria foraging (vířitka, řasinka, obrvenka…?) do sebe těchto částic může dostat až milion a podle všeho zvládne i žít zcela na virové dietě („virovory“) a dokonce se na ní dokáže i rozmnožovat. Tedy alespoň v laboratoři.
K tomuto závěru došli John DeLong z University of Nebraska-Lincoln a jeho kolegové. Viry sloužícími jako potrava jsou tzv. chloroviry, které napadají zelené řasy. Spadají mezi velké DNA viry. Mají ekologický význam, protože napadené jednobuněčné řasy se roztrhnou a organické látky se vylijí do vody. Zde se na nich pak pasou další mikroorganismy, namísto toho, aby potrava směřovala do vyšších pater potravního řetězce. Pokud zmíněný nálevník nebo i další organismy viry pojídají, pak se tímto tento vliv virů do jisté míry omezuje. Dle odhadu by třeba nálevníci v malém rybníku mohli sníst až 10 bilionů (trillion) virů. Navíc by to znamenalo i významný způsob, jak ze systému mizí samotné viry. Halteria by ve sladkých vodách měla být běžná.
Nejspíš ještě zajímavější než související ekologie je ale samotný fakt, že virus je tedy biologicky využitelný. Procházejí dalšími organismy neustále. Jak se tedy ukazuje, mohou pro hostitele představovat i přínos (přímo, nikoliv třeba jako bakteriofágy nebo nosič genetické informace).
Svým způsobem je to logické, virus jako obalená nukleová kyselina obsahuje hodně (tedy relativně hodně) dusíku a fosforu, což jsou mnohde nedostatkové prvky.
Vědci odebrali z rybníku vzorky vody a veškeré nalezené mikroorganismy soustředili do malých kapek. Do těch pak přikápli koncentrované chloroviry. Ukázalo se, že Halteria za těchto podmínek vysloveně prosperuje a virus pro ni představuje potravu, nikoliv hrozbu. Halterie rostly, i když podle všeho neměly k jídlu nic jiného. Nakonec byli nálevníci tak velcí, že se s nimi dalo manipulovat pomocí pipety, dát do nové kapky vody a spočítat. Populace krmená virem pak v nové kapce vody zvýšila svou početnost až patnáctkrát, v kontrolním vzorku bez viru vůbec. Aby vědci potvrdili, že Halteria skutečně konzumuje virus, označili část DNA chloroviru fluorescenčním zeleným barvivem. Vakuola nálevníků brzy začala svítit zeleně.
Podle dat a následných výpočtů dokázali nálevníci přeměnit na svou hmotu asi 17 % hmotnosti viru, což celkem odpovídá obvyklé účinnosti při přesunu hmoty mezi patry potravního řetězce.
V dalším výzkumu se podařilo najít další nálevníky, kteří mohou požírat viry a v laboratoři i pouze viry; má jít i o běžnou trepku zelenou (Paramecium bursaria). Samozřejmě zbývá prozkoumat, jak významný je tento proces v přírodě…
DeLong, John P., The consumption of viruses returns energy to food chains, Proceedings of the National Academy of Sciences (2022). DOI: 10.1073/pnas.2215000120. doi.org/10.1073/pnas.2215000120
Zdroj: University of Nebraska-Lincoln / Phys.org a další
Poznámky PH:
Může nálevník viry nějak „vidět“, „lovit“, aktivně se přesouvat tam, kde jich je víc?
Trepka zelená žije v symbióze s jednobuněčnými řasami chlorella (právě těch, po nichž se jmenují chloroviry). Zde se tedy snad nabízí i scénář, že virus napadne řasu, přitom ho ale sežere nálevník, prostě není jasné, kdo je agresor a kdo oběť, pro koho je co výhodné? Lze si představit, že trepka láká viry na řasu, samozřejmě pravděpodobněji působí, že začala likvidovat viry až druhotně, snad „i proto, aby“ ochránila svého symbionta.
